Pověst:

Sedlák Kristián začal mít problémy a vůbec si nevěděl rady. Manželství mu začalo jaksi haprovat, hospodářství jakbysmet a jeho syn, který měl po něm převzít grunt, si více hleděl zábavy než pluhu. A tak trávil stále delší čas v hospodě U Kostelecků a netečně zíral do půllitru piva, kde hledal pomoc. Chlapům se svěřovat nemohl, to dá rozum, ani panu farářovi, na to zas neměl odvahu. A tak živořil se svými problémy, jako bez duše bloudil po Budišově a jen se trápil, jak to nějak „zavonačit“. Jednou, bylo to v červnu a blížila se senoseč, hledal v komoře nové klínky na kosu. Při tom hledání našel v jedné prázdné sádelnici, která stála na polici, starý, zaprášený papír. Vyšel na dvůr a luštil, co tam. Nakonec se mu to povedlo. Bylo tam napsáno: Kdo ten papír najde, toho štěstí najde. Musí ale na Brcách pilně vykopat kámen mudrců. Pak záleží na tom, aby ten moudrý kámen moudře využil. Místo podpisu jakýsi klikyhák. Sedlák Kristián se zaradoval, kdo by nechtěl snadno přijít ke štěstí. Honem popadl krompáč a šupem na Brca. Ale kde začít kopat, vždyť kde v Budišově nejsou kameny. Začal tedy kopat tam, odkud bylo vidět na věžní hodiny a rukama ztvrdlýma od mozolů kopal a dřel do úmoru, jen se od krumpáče jiskřilo. Obden mu kovář Škarek musel krumpáč překovávat a zakalit, jak ho ztupil. Kristián se sice divil, že místo šedivé žuly, co je jí v Budišově plnom, nacházel jakýsi červený kámen a ne kouzelný drahokam. A kdo v Budišově kopal, ten dobře ví, jak vypadá ta naše rodná zem – nahoře ornice a pak jen kámen a kámen............

Hromady červeného kamene narůstaly, ale pořád nic. S trpkostí si myslel, jak ho ten zažloutlý papír zradil, a tak to místo nazval Zrádný kopec. Teprve pak se svěřil manželce, moudré to venkovské ženě, co ho trápí.Ta si poselství přečetla a poradila mu kopat na druhé straně Brců, tam, kde se dnes říká U Elektriky, a když nic nenajde ani tam, ať jde dál do Kalábrie. Musíš tomu víc věřit, povzbudila ho ještě. Kristiánovi začal pomáhat i syn, který se už nemohl dívat, jak táta dře. Společně dál kopali a hromady kamene rostly. A kopali až do zimy. Paní Kristiánová jim vždy donesla teplé jídlo a trochu budišovské slivovičky. Jednou řekl syn tátovi: „Tati, v hospodě se nám chlapi smějou, jak furt kopem a kopem a co prý hledám. Řekl jsem jim, že potřebujeme kamení do základů na nový chlív. Tudle mě zastavil Mejzlík od naproti, že by od nás nějaký kámen koupil, bude stavět stodolu, a tak jsem mu pět fůr slíbil. Taky Nováček z Rejduvni si zamluvil, prý to hned i zaplatijou.“ Kámen mudrců sice nenašli, kamení se však dobře prodávalo, hospodářství také zvládali, a tak se na statek vrátila rodinná pohoda. A na důkaz toho, že se vše doopravdy stalo, jak je psáno, jsou mnohé budišovské domy a zídky postaveny z červené jemnozrnité žuly, zbarvené růžovým živcem.....