Zde se dozvíte, jak vše začalo u keší O loupežníkovi, Košťátko a Merlin - tajemství velkého čaroděje

Jednoho horkého letního dne, jakých si letos užíváme dosyta, jsem byl firmou poslán do staré barabizny, což by nebylo nijak zvláštní, vyklízeli jsme jich už mraky, ale v téhle se přece jen stalo něco zvláštního a ovlivnilo to celý můj další život. Rozhodl jsem se, že se s vámi o ten zvláštní příběh podělím.

.....

„Krucinál, tady je teda prachu. Kdo se v tom má hrabat… “ Zaklel jsem a hřbetem ruky smetl největší nános z hromady papírů. Při vyklízení jsme s chlapama narazili už na ledacos, ale takovou sbírku harampádí jsme už dlouho neviděli. 

„Ten starej blázen si sem natahal snad všechno, co mu přišlo pod ruku.“ Ozval se někdo za mnou. Oči mi bloudily po tom smetišti a já přemýšlel, čím začneme. Když v tom mě něco zaujalo. Zvláštní tlustá složka, na které byl přivázaný kuřecí pařátek.

„Co to do háje má bejt?“ Přelezl jsem rozpadlé houpací křeslo a plechovky s vyschlými barvami a natáhl se pro tu divnou věc. Složka byla plná fotek a výstřižků z novin. Přelétl jsem očima pár titulků a musel se usmát. „Žije v hlubokých lesích opravdová Baba Jaga?“ nebo „Chaloupka na kuří nožce – mýtus nebo skutečnost?“

Nicméně na fotkách, které byly bohužel ve velmi špatné kvalitě, bylo zachyceno cosi, co by zvláštní stavbu s nohama mohlo připomínat. Složka mě zaujala natolik, že jsem neodolal a odnesl si ji domů. Večer při sklence Cabernetu Sauvignon jsem začal důkladněji zkoumat, co vše ukrývá. Zdálo se, že autor fotek pátral po legendární chaloupce, známé z ruských pohádek a věřil jak v její existenci, tak tomu, že v ní stále žije Baba Jaga.

Víno chutnalo skvěle, a když jsem otvíral druhou láhev, slíbil jsem tomu neznámému, že se pokusím pokračovat v jeho pátrání a že tu tajemnou chatrč najdu. Indicií jsem pár měl a tak jsem za půl roku, když mi konečně povolili delší dovolenou, seděl ve vlaku s plnou krosnou a touhou přijít tomu na kloub.

Nádraží bylo onoho mrazivého rána liduprázdné a popravdě jsem v těchto končinách ani nikoho nečekal. Sníh mi jemně křupal pod nohama a já nechal za zády poslední zbytky civilizace. Přibližný směr, kam se vydat, byl zřejmý ze záznamu, ale jak les houstl, sílily mé pochyby, že najdu něco zajímavějšího než lišejníky a ledem obalené stromy. Začalo se šeřit, takže bylo na místě uvažovat, kde tuto noc složím hlavu. V tom mezi stromy něco malinko zasvítilo. Vyrazil jsem tedy směrem, který dával tušit lidské obydlí. Přes nos mě praštila vůně uzených žeber, což byl jasný signál pro moje unavené nohy, přidat do kroku. „Kde se tady ksakru vzala hospoda?“ Kroutím hlavou, brodím se čím dál rychleji hlubokým sněhem a sliny se mi sbíhají v puse.

„Brej večer.“ Houknu směrem k výčepnímu, sotva překročím práh a snažím se očima oslepenýma náhlým světlem, najít místo, kde si sednu. Je to vcelku zbytečné, protože v téhle nalejvárně je jen jeden velký stůl uprostřed a u něj sedí tři podivní chlápci, kteří se otočili mým směrem. V rohu u kamen si nahřívá křivá záda ještě jedna zvláštní osoba a baští u toho klobásu. Zdají se mi nějací povědomí, a když se mě stařík s bílým plnovousem zeptá: „Je ti teplo chlapče?“ Oči se mi rozšíří úžasem.

„Teplo, teplo dědečku.“ Odpověděl jsem a sedal si při tom na židli vedle druhého vousáče. Ten měl poněkud divočejší vzhled a za zády měl o stěnu opřený mohutný kyj. Poslední z místních byl blonďatý holobrádek se zrcátkem položeným vedle půllitru.

Na stole přistála mísa plná pečeného masa a přede mne pivko s pěknou čepicí. Hltavě jsem se napil a pustil se se svými společníky do jídla. U pátého piva a šesté vodky jsem vyklopil, proč jsem vlastně tady. Tři podivíni se na sebe vzájemně podívali a bylo vidět, že přemýšlí, jestli něco prozradit. Bělovousý dědula sáhl do kapsy svého červeného, bohatě zdobeného kabátu, vytáhl jakýsi pergamen a podal ho hezounovi, který do něj tužkou na obočí chvíli něco kreslil. Stařík mu koukal přes rameno a trochu se uculoval. "Jestli ona to nebude nějaká novinářská kachna, ale obři, ti jsou dobří..." Zachechtal se a obrátil do sebe zbytek piva.

Když byl krasavec s malůvkou spokojený, posunul papír směrem ke mně: "Jdi za kachním zobákem, od pahorku za nosem dolů, přes cestu a kousek pod ni, jasný?" Pak překontroloval svůj vzhled v zrcátku a spokojeně zabroukal: „Když se kouknu na sebe, tak se musím pochválit…“ Muž s kyjem protočil panenky a s povzdechem objednal ještě po panáku vodky.

Ráno nebylo z nejhezčích. Probudila mě šílená bolest hlavy a třásla mnou zima. Rozlepil jsem oči a protáhl ztuhlá záda a krk. Na stole přede mnou stále ležela mapa malovaná černou tužkou.  Na ní byla nakreslena hospoda, kde jsem právě procitl, kachna, a nějaké ohniště, zřejmě s těmi obry, o kterých mluvil ten děda. Po ostatních kumpánech nebylo vidu ani slechu. Zaplatil jsem hostinskému, který se mezitím také probral a venku si ochladil čelo čerstvě napadaným sněhem. 

Znovu jsem pohlédl do plánku a vydal se hledat Babu Jagu a její bájnou chalupu…

Plánek nalezneš v obrázcích

1.Najdi obry, možná ti poradí kam jít dál, bydlí nad Malínskou roklí . Od jejich ohniště jdi asi 80m pod azimutem 268° a najdi cedulku s nápisem. (Jen pro jistotu - nechoď rovnou za šipkou prosím :D ) Písmena z nápisu převeď na čísla. Pomoci by ti mohla třeba nerozbitná Nokie 3310. 

Dostaneš dva řádky čísel, která sečti dohromady a vyjdou ti dvě dvojciferná čísla A (první řádek) a B (druhý řádek).

První polovinu souřadnic pak snadno dopočítáš:

N 49°A+B-11. A+B+A-19

2.Vydej se na Bílý pahorek (v mapě ho vidíš jako šedou skalku, možná ti pomůže i W3XF+44 Nový Malín - pro ty, co rádi googlí) a na severozápadě najdi 2 vrtule. Pomocí dalekohledu spočítej lípy a topoly rostoucí v okolí vrtulí. Toto číslo si poznač, bude se ti později hodit.

3. Najdi kachnu (v mapě ji vidíš, bydlí asi 10m pod cestou, její zobák je to místo, možná ti pomůže fotohint) a ta ti vydá dokument. Zajímají tě "jen" zvláštní písmena v titulcích. Tato písmena si poznač a převeď opět na čísla podle instrukcí výše. Stejně tak je i sečti a zjisti dvojciferné číslo C.

E 17°ciferace C. (3*C-2)*2

U kachny bude možná potřeba trochu víc zabrat za pomůcku k otevření, ale i tak opatrně prosím. Potom vás čeká zhruba 1,5 km procházka 😉

U keše jsem vám připravil pomůcku, naleznete ji pod vrcholovým kamenem. Pokud jí fakt použiješ tak jí zase vrať na její místo! Nejkratší cesta nemusí být nejlehčí, takže se nabízí i jedna další o úroveň níž, přístup od jihozápadu !

Pozor na listech a za mokra to fakt pekelně klouže !!!

4 – terén přístupný jen sportovně zdatným jedincům jako velmi strmé svahy střídající se se skalkami, bažinaté a močálové terény, horolezecké terény schůdné za pomoci rukou bez lezeckého vybavení.

Celou keš jsem instaloval bez jakéhokoliv jištění nebo pomůcky, není potřeba lano ani jiné jištění. Takže terén 4. Howgh.