Kdy si tu stával hrad, kdy si tu žilo hromadu lidí. Ale to bylo tehdy, v dnešních dobách je tohle místo opuštěné lidmi i pověstmi, jen tu zní příběh o odvaze a vzniku tohoto místa.
Příběh o založení hradu Doubravice
Před mnoha lety, v dobách, kdy na Moravě vládl kníže Rostislav, přijela na jeho dvůr družina vládce až z daleké země, dnešního Bulharska. V družině vedle vyslanců byli, jak bylo tehdy zvykem, i četní urození rytíři. Mezi nimi postavou vynikal zvláště jeden. Byl to pravý obr, který převyšoval všechny v sále alespoň o dvě hlavy. Jeho zbroj by neunesl žádný kůň, proto přijel na voze taženém šestispřežím. A na dalším voze pak vezl pomačkanou zbroj a štíty v turnajích přemožených rytířů a pánů ze zemí, kterými vyslanci prošli cestou.
Již při první hostině udivoval obr moravské pány svým apetýtem. Jedl a pil za pět a poškleboval se a posunky všem naznačoval, že nad něj a jeho sílu v sále není. Vyslanec z daleké země vyzval urozené i neurozené muže, aby se s tímto jejich bojovníkem další den utkali.
Taková výzva k rytířskému klání byla běžná. Co však bylo až urážlivé, že přiopilý obr ústy vyslance odmítl zbroj. Bez brnění, bez meče, jen holí že se bude bít. Že v moravské zemi není nikdo, kdo by se mu takto mohl postavit.
Knížeti se takové chvástání nelíbilo, ale protože chtěl spravedlivý zápas, vyzval své bojovníky, aby si ani oni zbroj nebrali a místo meče aby bojovali také jen holí. Vyslanec se jen usmíval, myslel si, jak knížete přechytračil. A hned si vsadil na obra zlatý řetěz.
Večerní hostina skončila, noc přešla v den. Hradní nádvoří se zaplnilo houfy lidí urozených i neurozených. Zpráva o zápase se rozšířila rychle. Proto byla odpoledne po vytroubení zápasu kolem ohrazení hlava na hlavě. Uprostřed stál obrovský vyzyvatel se založenýma rukama. Na jeho těle hrály svaly a ve vousatém obličeji pak úsměv. Ten byl přezíravý, protože se až dosud nenašel nikdo, kdo by jeho výzvu přijal.
Kníže už byl celý nesvůj, nejen že nerad prohrával, ale věděl, že pokud se nenajde někdo, kdo by přijal výzvu k zápasu, jeho knížecí družině se ostuda nevyhne. Proto přislíbil, že pokud se nikdo z urozených rytířů nepřihlásí, neurozeného odvážlivce povýší do rytířského stavu. A hned nabídku nechal vytroubit.
Dav zašuměl, když se jeho středem prodíral ke kolbišti jeden ze štolbů. Byl to nevysoký, ale svalnatý mládenec jménem Saul. Přeskočil ohrazení a postavil se před obrem. Sahal mu sotva k ramenům. Obr se rozesmál a odhodil hůl, že ho rozmačká jen pažemi. Saul však na něj nečekal. Zvyklý uhýbat koňským kopytům a krotit divoké koně, vyskočil, obra chytil za vous na bradě a mocným trhnutím mu odtrhl z brady vous i kus pysku. Obr zaryčel, zakryl si oběma rukama tvář, a protože nemohl snést hanbu ze smíchu, kterým dav ten skutek ocenil, utekl z kolbiště.
Na kolbišti však zůstal Saul a na zemi stržený vous i s pyskem. Kníže pak vstoupil do hrazeného kruhu, na podaný šíp nabodl vous a podal ho Saulovi se slovy: „Toto bude tvůj erb, rytíři Odřivouse," a daroval mu kus země u Svitavy. Zde pak nový člen knížecí družiny nechal vystavět hrad Doubravici a založil u něj stejnojmennou ves.
Všichni Saulovi potomci, páni z Doubravice, Kravař, Sedličtí a jiní, měli v erbu stříbrnou zavinutou střelu, čili odřivous v červeném poli. Hrad dnes připomíná už jen jeho zřícenina, statečný čin Saula Odřivouse si však v pověsti připomínáme dodnes.
Když se vydáte lesem možná narazíte na nějakou starou kupeckou cestu, která údolím procházela někdy v minulých stoletích, nebo můžete narazit na zříceniny místního panství. O založení panství vypráví místní práskač informaci toho po cestě snadno najdete pokud se nevydáte špatným směrem kde potkáte bandu loupežníku Jednookého Jimba, který s vámi nebude mít slitování.
Ale vrať mě se k samostatné cestě po které budete chtít jít. Tahle cesta začíná mezi obcemi Doubravice nad Svitavou a Kuničkami, najdete ji snadno a to pomocí waipontu parkoviště. Pokud nepoužijete cestou ke hradu čtyřnohého oře,ale beznohého, neočekávejte,že se na parking dostanete po asfaltu,ale po krásné polní cestě. Samotná noční cesta začíná na kraji lesa a protáhne vás po místních skrytých údolích, přes potoky a lesní mítiny až k místu, ke kterému se budete po nocích plahočit očekáváním nějakého zápisníku v krabičce.
Cestou vás budou navigovat světlušky, které vám na křižovatce napoví směr a lesem vás provedou aby jste nezabloudili po tmě a nestrašili tam po další roky, další odvážné noční lovce.
Děkujeme betatesterům jahoďáci63 za otestování keše.
