KAREL KUPKA starší se narodil 4. cervence 1905 ve skvostném barokním Manetíne. Paletu i štetce poprvé spatril už v rukou svého otce, tamejšího soudního úredníka a malírského samouka. Sám otec však preventivne pribrzdil jeho umelecký start tím, že chtel mít syna se zajištenou existencí. Zacal tedy studovat ucitelský ústav v Príbrami, ale po otcove smrti ze školy stejne odešel za svým cílem. Karel Kupka se stal žákem Aloise Kalvody, z jehož školy si Kupka odnesl trvalý zájem o krajinu a realistický umelecký názor.
V Praze na Smíchove si zrídil první ateliér, ale již v roce 1932 odešel do Postupic u Benešova. Po skoncení II. svetové války se ale staly jeho novým, definitivním domovem Teplice. Už brzy po válce došlo k bezhlavé likvidaci znacné cásti historického mestského jádra. Žádná dokumentace se pochopitelne nedelala a tak mají dnes Kupkovy obrazy zmizelých starých Teplic nenahraditelnou hodnotu. Práve tak peclive „zdokumentoval" Karel Kupka i poválecnou etapu povrchového dolování na severu Cech s tehdejšími bagry, lžícovými rypadly i mašinkami na páru, které pak tvrde vytlacilo velkolomové dobývání. Dokázal presne zachytit i dobovou atmosféru na našich ulicích i námestích. V ruzných podobách se v jeho díle objevuje Teplicko, Duchcovsko, Mostecko i Ústecko. Krušné hory se strídají s výjimecnými partiemi Ceského stredohorí, které jej nikdy neprestávalo okouzlovat: Házmburk, Koštálov, Milešovka, krajina na Lounsku i Litomericku s modrými cedicovými kupami v dalekých obzorech.
Je zajímavé, že vetšina malíru Ceského stredohorí milovala i Jižní Cechy. U Karla Kupky to bylo prirozené. Každý rok prožil cást léta ve Starých Kestranech na Písecku. „Kde je voda, tam je krásne,“ vyjadroval to lapidárne, a skutecne, jihoceská krajina malíri ucarovala stríbrnými hladinami rybníku, bílými štíty venkovských chalup, zlatými lány zrajícího obilí i bystrými vodami potoku a rek. Jižní Cechy mu umožnily objevit Šumavu se zvláštním koloritem jejich podhorských kopcu. Zejména v posledních letech zajíždel do Kyselova, k Lipenskému jezeru a dále do Volar a Kašperských hor. Ze Starých Kestran se vydával podél reky Otavy nebo k Putimi, Ražicím a Sudomeri. Se stejnou horlivostí v jihoceských vodách rybaril a u vody nacházel chvíle zaslouženého odpocinku. V prírode prožíval nejvetší cást svého umeleckého roku a jak se opakovane vyjadroval, práve prírodu považoval za svého nejvetšího ucitele.
Vynikající ceský malír KAREL KUPKA toto vše opustil dne 25. dubna 1971 a jeho telesné pozustatky odpocívají práve zde na jihoceském hrbituvku v Kestranech.
Souradnice vas zavedou primo k hrobu Mistra Kupky, ktery je hned u vchodu na hrbitov. Az si misto Mistrova posledniho odpocinku prohlednete a uctite jeho pamatku, muzete stejnym vchodem hrbitov opustit a pote kesku zvenci odlovit.
Keska je od pomniku par metru severozapadnim smerem. I kdyz to jde i odtud, tak odlov, prosime, provadejte z VNEJSI strany hrbitova ... je to pohodlne, vice nenapadne a hlavne ohleduplne !!!
Zadne dodatecne podminky pro uznani logu nejsou, ale myslim, ze bude mile, pokud na hrobe Mistra zapalite svicku nebo prinesete treba malou kyticku, ktere sam maloval a které mel tak rad.
V kazdem pripade se zde, prosim, chovejte tise a s uctou k vsem zde odpocivajicim – nebot vez, ze i ty prach jsi a v prach se obratis !
