Sportovci roky trénují, aby si na olympiádě párkrát hodili oštěpem a jeli domů cvičit na další olympiádu. Běžný člověk by oštěpem netrefil ani mrtvou kočku, natož že by se kdy mohl zúčastnit olympiády. Proč se do olympijských her nezařadí sport, ve kterém by mohl zazářit i Pepa z Dolní Lhoty, sport jednoduchý na pravidla, univerzální a všeobecně oblíbený? Existuje vůbec takový? Ale jistě – je to gaučing!
Možná namítnete, že gaučing přece není žádný sport. Že je to jen bezcílné ležení bez špetky jakéhokoliv pohybu. Ale kdeže! Zkušený gaučer by vám hned dokázal, že opak je pravdou. Když si například k zavrtávání svého ctnostného pozadí do důlku v gauči pustíte latinskoamerickou hudbu, voilà,
zumba verze gaučingu je na světě. Balancování na okraji gauče při natahování se pro brambůrky je zase plnohodnotnou náhradou za
bosu a navíc si protáhnete ruce a nohy lépe než na lekci
pilates. Gaučing je zkrátka všezahrnující sport.
Jediné, co ke gaučingu potřebujete, je pochopitelně gauč. Jelikož jde o velmi variabilní sport, můžete použít i křeslo nebo postel – v takovém případě však provozujete spíše ležing, který často zachází až do sleepingu. Správný gaučer tedy obvykle použije gauč. Ovšem pozor! Gauč musí mít strategicky rozmístěné důlky pro půlky a v příslušenství nesmí chybět ani hromada polštářů, kterými se může gaučer v případě potřeby po vzoru sendviče obložit. Pohodlí nade vše!
Pokud by se gaučing jednou opravdu stal součástí olympijských her, gaučeři by pro získání medailí museli splnit několik zásadních kritérií.
Zaprvé: Vytvořit pravou gaučingovou atmosféru. Správně proležený gauč je samozřejmostí. Rekvizity (polorozbitý ovladač, rozsypaný popcorn, fleky od kečupu) vítány.
Zadruhé: Dobře se uvelebit. Je třeba zapojit hýžďové svalstvo a trefit se na první pokus do určeného důlku, respektive dvou důlků, a nesplést si přitom přední a zadní polokoule. Následně je nutné zkoordinovat všechny své končetiny a dostat je co nejrychleji do co nejpohodlnější polohy. Alkoholický doping je povolen, nicméně se v této fázi nedoporučuje, jelikož by mohl negativně ovlivnit synchronizaci mozku se zbytkem těla.
Zatřetí: Být kreativní. Diváky zcela jistě zajímají nové a neotřelé gaučingové polohy, které by pak mohli sami vyzkoušet doma. Nedoporučují se polohy, které zamezují přísun krve do mozku.
Začtvrté: Vydržet co nejdéle. Je proto třeba správně hospodařit s přísunem tekutin, vykonávání potřeby na/pod gauč není dovoleno.
Dostat se na olympiádu a vyhrát medaili by tak pro vrcholového gaučera zcela jistě nebyl problém. Mnozí by ani nepotřebovali zvláštní trénink, neboť gaučing provozují každý den. Proč taky ne, vždyť kus gaučera se skrývá v každém z nás… a kdoví, třeba se nakonec za pár let potkáme na olympiádě s Pepou z Dolní Lhoty.