Ceská vrcholná gotika je zhruba vymezena roky 1380 až 1420,
podle soch tzv. krásných madon bylo toto období dejin ceského
výtvarného umení pojmenováno jako "krásný sloh". V Kutné Hore jej
nalézáme na stavbách katedrály sv. Barbory, kaple Božího tela,
kostela Nejsvetejší Trojice, Hrádku a Vlašského dvora. Architektura
krásného slohu vycházela z tradic dvorské stavební huti Petra
Parlére.
Kostel Nejsvetejší Trojice na jihozápadním okraji Kutné Hory byl
postaven asi ve 2. desetiletí 15. století. Zpocátku byl obklopen
osadou hutníku, kterí podle povesti do základu vložili velké
hanštány – kusy stríbra a ke kostelu zrídili tajnou chodbu od
Spáleného mlýna v údolí Vrchlice. V letech 1488 – 1504 nechal
kostel v pozdne gotickém stylu prestavet jeden z nejbohatších
kutnohorských patriciju Jan Smíšek se svým synem Kryštofem. Kostel
mel sloužit jako rodinná hrbitovní kaple. Byl vysvecen v roce 1504.
V roce 1817 kostel vyhorel, 1896 –1898 byl restaurován kutnohorským
architektem Ludvíkem Láblerem.
Jde o zajímavou architektonickou stavbu. Jedná se o trojlodní
chrám, který je postaven na ctvercovém pudorysu s vysokou strechou,
presbytárem a veží ve tvaru hranolu, která je zdobena kamennými
reliéfními znaky ( napr. Smíškuv erb – jednorožec ). Výjimecnou
památkou v kostele je sedm metru vysoké SANKTUARIUM, mistrovské
kamenické dílo. Kolem kostela je hrbitov, na kterém byly pohrbeny i
obeti 2. svetové války. Na tomto hrbitove se odehrává cást hororové
povídky Miroslava Švandrlíka: Úplnky nad Kutnou Horou.
