Čertova brázda se táhne strmě kopcem Hůra asi 400 metrů.
A proč se jí říká Čertova? To podle jedné místní pověsti.
Kopec Hůra byl první, co nově narozeným dětem verměřovičtí ukazovali. Když se malý světoobčánek narodil a ocitl se v peřince, donesli ho k oknu, které hledělo k Hůře a takto jej poučovali: „ Vidíš, to je Hůra, tam budeš chodit do lesa“. To tehdá verměřovičtí dříví nekupovali, brali si jej z Hůry, ale tak, aby jich hajný nepřistihl. Za největší škůdce měl sousedy Nastoupila a Pomikálka. Těm dvěma hajný přísahal, že je přistihnouti musí, i kdyby ho čert měl vzít. Co v mysli proti sousedům plán osnoval, objevil se před ním skutečně čert a takto k němu promluvil: „Vím, čeho si žádáš, já škůdce potrestám, ale ty budeš můj.“Hajný odpírati nesměl, protože přísahal. Druhého dne chtěl chalupník Nastoupil zorati své políčko a šel si do kůlny pro pluh. Ale pluhu nebylo. „ Má jej soused Pomikálek“, pomyslel si Nastoupil a šel k němu. Ale Pomikálek o pluhu nevěděl. Když za chvíli na to Pomikálek do svého chléva vstoupil, pohřešil v něm zase svou kozu.
Nastoupil sháněl pluh, Pomikálek kozu a co tak hledali, uslyšeli od Hůry kozí mekot. Pomikálek nechal hledání a pádil k Hůře. Sotva přebrodil čermenský potok, zůstal státi ohromen a svým očím nechtěl věřiti. Jeho koza zapřažena byla do Nastoupilova pluhu, za ním kráčel čert a s temene Hůry oral hlubokou brázdu k patě její. Čert při tom tloukl kozu, koza mečela, až Pomikálkovi uši zaléhaly. Za Pomikálkem přiběhl Nastoupil s jinými ještě sousedy. Čert byl již s pluhem u paty hory. Jakmile sousedé uviděli čerta, vzali nohy na ramena a utíkali domů. Pomikálek byl již daleko před nimi. Čert dooral brázdu, vyskočil na temeno hory a tady hup do jezírka, z něhož teď zbyla jenom slatina. Skočil prý tudy do pekla. Od té doby, bojíce se čerta, se verměřovičtí Hůře vyhýbali.
Pro hajného si čert nepřišel. Bál se prý zase jeho velké sukovité hole, kterou dobře znali, kdo v lese zapomněli na sedmé boží přikázání.
Adamovo jezero.
Vypravuje se, že kdysi bývalo na Hůře jezero, nazývané podnes jezerem Adamovým. Z jeho výparů tvořívaly se prý mraky, z nichž vznikaly zkázonosné bouřky a působily velikánské škody v okolí Králík. Aby škody zamezili, přiváželi hospodáři od Králík veliké kmeny a těmi jezero zahazovali. Povrch zaházeného jezera časem zarostl a bouřky přestaly. Ale podnes se prý v místech jezera půda pod nohama houpe.
V jiných záznamech je tato pověst ještě rozšířena o zvláštní příhodu dráteníka. Jednou za letní noci přišel k Adamovu jezeru unavený dráteník. Svlékl si halenu, pověsil ji na vrbu a tvrdě usnul. Když se probudil a přišel k vrbě, byla halena pryč. Po marném hledání se vydal ode vsi ke vsi, až přišel k Lanškrounu. Tam mu v jedné vesnici vypravovali, jaké škody v okolí kroupy nadělali, a že s nimi spadla dráteníkova halena, která je u rychtáře. Dráteník tam zamířil a dostal svou halenu, kterou sem zanesl vítr s kroupami. Lidé se po této příhodě rozhodli jezero zasypat.
--Text převzat z publikace TADY ŽIJEME - Verměřovice a jejich proměny--
Přístup ke keši:
Nejblíže se dostanete motorovým vozidlem na uvedené parkoviště, ale POZOR, místy je polní cesta rozbitá nebo s hlubšími kolejemi. Záleží jen na vás a vašem autu, na co si troufnete. Odtud to je už kousek. Jinak cesta pěšky je možná ze všech možných stran (od Verměřovic, Petrovic i Letohradu) .
Strom je vhodný pro nastřelení/nahození lana, schránka je ve výšce do 17 m a kousek nad ní je bezpečná rozsocha. (Samotný nástřel je pohodový z menší výšky)
Doporučuji, jak je zvykem, minimálně odlov ve dvou lidech. Dobře se bavte ...