Žil byl kdysi dávno v Osadě nad řekou jeden bohatý král. Všichni jeho poddaní ho měli rádi. Byl totiž velmi hodný a dobrosrdečný. Vždy rád chodíval k řece Svratce, kde z břehu pozoroval hejna ryb, jak svými barevnými bříšky a ploutvemi čeří vodu. Když měl král štěstí, mohl spatřil modře zbarveného ptáčka ledňáčka, jak se střemhlavě vrhá do vln větrem rozčeřené hladiny a ihned se vynořuje s rybkou v zobáku. Mnohem častěji ale ze svého místa na břehu vídával slizkou užovku, bobra s pižmem umaštěným kožichem a kačeny, které svým neomaleným kejháním rušily posvátné ticho v celém údolí.
Za vlády našeho krále si celé království žilo spokojeným a poklidným životem. Avšak jednoho dne, když král seděl, jako obvykle, na břehu řeky a mhouřil oči do záblesků slunečního svitu, odrážejícího se od hladiny, stalo se něco hrozného. Voda se znenadání začala rozestupovat, ryby se rozprchly do skrýší pod břehy a tůní, a králi se před očima zjevil vodník. Byl celý brčálově zelený, řasami oblezlý a voda z něj cákala do všech stran. Postavou byl tento mužíček takový střízlík, spíše shrbený, jeho dlouhé ruce zakončené podivnými pařátky se bezpřestání vlnily jako ruce dirigenta, řídící větrný orchestr ve větvích vrb a topolů, kterými byla řeka lemována z obou stran.
Králova družina i prostý lid, který krále jako obvykle obklopoval, se kvapem rozutekli na všechny strany. Poté vodník, když s králem na břehu Svratky osaměli, smekl klobouk, poklonil se králi uctivě až k zemi a pravil: „Ó velký mocný králi, doslechl jsem se nedávno o tvém nesmírném bohatství. Máš prý tolik zlata a dukátů, že ani tři páry koní by ho všechno naráz neuvezly. A ty přeci nebudeš nekňuba a nenažranec a s vodníkem se o svůj majetek podělíš. Však se ti o Svratku dobře starám, když je vody moc, tvá pole a lesy zůstávají nezaplaveny, tvé hamry mohou pracovat ve dne i v noci, vody je stále akorát. A sám víš, kolik ryb v řece plave, jejich maso je lahodné a co se týče vůně, nedá se vůbec s rybinou páchnoucím kaprem třeboňským srovnávat.” Ovšem krále vodníkova neomalená slova velice urazila. Neváhal ani chvíli, a obořil se na něj: „Ty Hastrmane Tatrmane! Ty bradavičnatý močálníku! Co si to dovoluješ ke králi! Osobně dohlédnu na to, aby se ti už ani jediného tolaru do ruky nedostalo! Marš čeládko chamtivá zpátky do řeky, ať už tě tu nevidím!”
Vodník se však jen pousmál a pravil: „Králi, králi, říká se o tobě, že si prý moudrý. Moc pravdy na tom ale není, přines mi své bohatství do svítání, nebo z řeky navždy zmizí všechny ryby." Na královu odpověď vodník ale nečekal, tak jak se rychle objevil, tak i zmizel pod hladinou, jen pár kapek vody dopadlo králi na bělostným hermelínem lemovaný plášť. Po návratu do zámku král dlouze přemýšlel, jestli vodníkovu přání vyhovět. Obklopil se svými nejmoudřejšími rádci, a k večeru už bylo jasno. Jelikož měl král dobré srdce, bylo mu všech těch krásných ryb ve Svratce líto. Uschoval tedy své nejcennější poklady do truhly, a hned po setmění vyslal svého nejvěrnějšího sluhu, aby své cennosti vodníkovi doručil.
Od toho dne se vykládá, že vodník poklad zakopal na břehu řeky. Již mnoho odvážlivců se pokoušelo pokladu zmocnit. Nikdo z nich však zatím nebyl úspěšný. Vodík je v tůni Svratky pod pařezem starého topolu dodnes schovaný a svůj poklad bedlivě hlídá. A co ty geokečere? Dokážeš to??
Jak na keš:
Keš můžeš odlovit během krátké zastávky při splavování řeky Svratky. Není potřeba vystupovat z plavidla na břeh, schránka tvaru nevyfouklé PET je lehce dostupná z vody. PET je připevněna k pařezu silonovou strunou ze sekačky, takže nehrozí pád schránky do vody. Nedaleký štěrkový práh u šáreckého Saloonu vytváří několik desítek metrů proti proudu poklidnou hladinu bez výraznějšího proudění. Takže pohodová parkovačka.
Druhou možností je doplavat s GPS v ruce od šárecké pláže necelých 100 metrů proti proudu. Koryto řeky v těchto místech bývá občas zaneseno naplaveným bahnem, listím a větvemi, takže nedoporučuji plavat přímo u břehu, ale raději se pokusit najít proudnicový kanál. U pařezu s keší je docela hluboká tůňka (viz pověst), kořeny dnes již mrtvého stromu vytváří ideální biotop pro různé vodní živočichy (pamětníci tvrdí, že z tůňky tahali štiky dlouhé jak týden před výplatou J ).
Možnost odlovu keše suchou nohou prakticky neexistuje. Břeh je přehrazen z obou stran plotem místního rekreačního střediska BAUMIT. Pokud někomu stojí odlov stylem “outlaw“ za natržený rozkrok o plot, pak by měl rovněž ovládat umění levitace alespoň na úrovni “středně pokročilého jogína”, jinak bude muset stejně do vody.