GC4EBG0 Valassky NouCamp (Traditional Cache) in Zlínský kraj, Czechia created by petrol252&pajuska

This cache has been archived.

Voyager Reviewer: Archivace listingu keše

Protože výzvy k údržbě nebyly naplněny, byla keš v souladu s pravidly archivována. Upozorňuji, že keš, která byla archivována pro zanedbávanou údržbu, již nelze odarchivovat.

Voyager Reviewer - reviewer pro ČR, (především kraje Jihomoravský, Zlínský)

GC4EBG0 ▼

A cache by petrol252&pajuska Message this owner

Hidden : 6/16/2013

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: small (small)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Tato keš Vás vezme až do horních pater stadionu, kterému se někdy mezi soupeři říká Valašský Nou Camp.

Ovšem není to tím, že by hráči Sokolu Horní Bečva předváděli podobný útočný fotbalový styl, typický pro Barcelonu, s velkým množstvím rychlých, krátkých přihrávek na hranici pokutového území soupeře. Je to tím, že hřiště se chlubí přírodní tribunou, kterou by jí mohly závidět mnohé české prvoligové kluby. V kategorii mužů se zde hraje Okresní přebor a také IV. třída (známá jako horská nebo pralesní liga). Dorostenci hrají Okresní přebor a malí žáčci v Krajské soutěži. Občas lze na hrišti spatřit i úplně ty nejmladší - přípravku, nebo naopak ty nejstarší - Staré pány. Raritou je, že se občas k nějakému přátelskému utkání sejde i tým žen. Informace o tom kdy se co hraje najdete na těchto webových stránkách: http://tjhornibecva.wgz.cz/rubriky/homepage

A teď trochu k popisu nejnižsích fotbalových soutěží, který kdysi (asi v 90. letech) vyšel v Mladé frontě Dnes.

Fotbal
Ať zdatný sok tě drtí v útoku
nebo ať míč třepetá se v síti,
je hlavní stát druh druhu po boku
a vnímat krásu nesmírného žití.
Anonym z Čech, 80. léta dvacátého století

Víkend co víkend se v sezóně navléká v Česku do fotbalového dresu na čtyři statisíc mužů, dorostenců i žáků. Český fotbalový svaz totiž registruje zhruba čtyři tisíce klubů, které mohou postavit až sedm a půl tisíce mužstev. A ta obnášejí oněch čtyři sta tisíc hráčů.

Kdyby existoval všudypřítomný fotbalový Bůh, mohl by za víkend spatřit přes tři a půl tisíce zápasů po celé zemi. Zápasů, hraných na stadionech, kde vstupenky vydávají počítače a místa pro diváky jsou jenom k sezení. A nesrovnatelně víc zápasů na hřištích, která nemají žádné tribuny a kde se neplatí vstupné. Z uvedeného počtu hráčů se jenom fotbalem uživí s bídou dvě tisíciny. Zisky, které přináší kopaná těm ostatním, zejména těm "z řádu minimů" honicím se za merunou v druhých, třetích, ba i čtvrtých třídách okresních přeborů, se v penězích nepočítají. Přesto jde o nemalé bohatství prožitků, které může závidět i Diego Maradona.

Jednou se na nebeských pažitech stejně všichni setkají. Rozhodčí Lo Bello pískne začátek, Pelé odcentruje a Ladislav Hrouda, dříve Sokol Deštná u Jindřichova Hradce, nyní bez angažmá, překoná rybičkou legendárního Gordon Bankse.

Na tomto světě se spolu míjejí. Ale obdiv zaslouží všichni.

Nepřenosné místní podmínky

Ve vrcholové kopané je stadion jako stadion. Na rovných, vyhřívaných, drenážovaných a plachtou zakrývaných trávnících se mohou cítit jako doma domácí i hosté. Jak fádní...

Zato v našich nejnižších fotbalových soutěžích platí: co hřiště - to originál. Polož vodováhu na postranní čáru v Horních Měcholupech a bublina ti zamíří na úplně opačnou stranu, než když dáš přístroj na zcela identické místo dolnoměcholupského kolbiště. Půlící čára pozorovaná z branky může připomínat obzor oceánu. Jiří Turek, bývalý gólman Sokolu Senohraby, vzpomíná: "Na hřišti v Kostelci u Křížku jsem ze své svatyně viděl jenom břevno protější brány. Hráči se mi při našem náporu zjevovali až od pasu nahoru, míč jsem při přízemních či polovysokých kombinacích neviděl vůbec."

Vyhlášená jsou hřiště svažující se od branky k brance, hřiště, na nichž má každé mužstvo drtivou převahu v tom poločase, kdy ho do útoku žene přitažlivost zemská. Například plac TJ Tatranu Tři Sekery na Mariánskolázeňsku, pověstný nejen svažitostí, ale též záludným pahrbkem uprostřed. Když je nejhůř, zní z domácí lavičky taktický pokyn trenéra: "Hrajte na muldu!"

Rozličné jsou přirozeně i povrchy druhotřídních hracích ploch. Mužstvo rozmazlené domácím pažitem se tak může octnout v úzkých, přijede-li do spartánštějších podmínek. Svědčí o tom zápis delegáta Pražského fotbalového svazu, který sledoval utkání mužstva Košíř a Lipenců: "Hosty patrně zaskočil prašný povrch hrací plochy."

Jedinečný styl a taktika hry některých mužstev ze samého dna organizovaného českého fotbalu je mnohdy dána nejen přírodními zvláštnostmi jejich hřišť, ale též pracovních míst v okolí. Například tým druhotřídní ESTY Oráčov na Rakovnicku je z velké části složené příslušníků vězeňské stráže z nedalekého nápravného zařízení. Není divu, že tento mančaft má pramalé pochopení pro kudrlinky primadon svých soupeřů.

Na venkově musí hráči i rozhodčí navíc při zápasech respektovat rytmus přírody. Internacionál Ladislav Vízek hrál ve svých mladistvých začátcích v dresu TJ Čechie Hlušice na hřišti Klamoše. "Hrací doba kolidovala s časem, kdy se hejno husí vracelo z rybníka ke svým posadám," vypravuje. "Měly už přes hřiště vyšlapanou cestičku. Rozhodčí o nich věděl a přerušil zápas.

Nesmírně důležitá byla a je detailní znalost místních podmínek pro případ, že se boj přenese z hrací plochy do okolí. K starému sliveneckému hřišti vedla jediná cesta - mezi plaňkovým ploty. Skoro po každém mistrovském utkání byly rozebrány k líté řeži mezi příznivci domácích a hostí. Nebo: kdykoliv měli v dávných časech do Braníka připlout na pramicích hlubočepští plejeři, chystali si místní občané už od středy na vltavském břehu hromady kamenů. Ty pak po zápase metali na odplouvající hosty. To se ví, že se při odvetě v Hlubočepích měli na co těšit.

Především rozhodčí by měl v nižších soutěžích vědět, do čeho jde. Například ve Zlivi měli fanoušci domácího Tatranu pro sudího dvě pohrůžky: "Pudeš pod kytičky" a "pudeš na rybičky," podle toho, kde se hrálo. V obci totiž ležela dvě hřiště: jedno pod kopečkem u hřbitova a druhé - provizorní - na břehu rybníka Bezdrev. K naplnění první hrozby dosud nedošlo. Tu druhou pocítil na vlastní kůži hlavní rozhodčí Souhrada z Písku. Když se po mači převlékal, pustili ho domácí hráči i fandové po hladině nedozírných vod i s dřevěnou kabinou.

Proč?

"Způsobil nám bolest," říká básník, knihkupec a bývalý útočník TJ Tatranu Zliv Miroslav Hule.

Další povídání o nejnižších soutěžích naleznete zde:
http://web.libimseti.cz/Keltuo//rozhodci_611347.html
http://web.libimseti.cz/Keltuo//ortely-a-milosti-u-zdi-narku_611346.html
http://web.libimseti.cz/Keltuo//kdyz-dva-delaji-totez_611345.html

Nejlepší přístup ke keši je za horní brankou. V případě zápasu jděte prosím kolem sběrného dvora.

Additional Hints (Decrypt)

mnebfgyý cnerm/biretebja fghzc

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)

This cache has been archived.

Watch

Geocache Description:

Attributes

Inventory

Bookmark Lists

Valassky NouCamp Traditional Cache

This cache has been archived.

Watch

Geocache Description:

Attributes

Inventory

Bookmark Lists