Při mé cestě do Rakovníka jsem objevil i toto zajímavé, kdysi zapomenuté zákoutí v parkánu, které určitě stojí za návštěvu. Tato jednoduchá zeměkeš vás přivede do geologické expozice - Vybraných hornin okresu Rakovník, která se nachází v blízkosti budovy Muzea T.G.M. Rakovník, za zdí městského opevnění v těsném sousedství pozdněgotické Pražské brány. Byla otevřena u příležitosti Mezinárodního dne muzeí v květnu 2021. Geoexpozice se sice nachází v oploceném areálu je ale volně přístupná celoročně.
!!! POZOR !!! POUZE V OTVÍRACÍ DOBĚ MUZEA - V ZIMNÍM OBDOBÍ MŮŽE BÝT UZAVŘENO, PAK STAČÍ DOJÍT DO MUZEA, POŽÁDAT OBSLUHU (O EARTCE VÍ) A TA EXPOZICI OTEVŘE , otvírací doba: po - zavřeno, út - ne 9 - 17 hodin. Aktuální informace naleznete na stránkách Muzea T.G.M. Rakovník.
Obecné geologické informace v kostce:
Žádné geologické zajímavosti typické pro městské earthcache (bludné balvany, skalní výchozy či podstavce soch) zde nenajdete. Zato je tu vkusně, podél městské hradby, vedle upravené cestičky lemované živým plotem umístěno 18 vybraných vzorků hornin, které měly díky svým vlastnostem využití ve stavebnictví nebo kamenictvi (chybí zde jen ty ekonomicky nejvýznamnější z Rakovnicka, ty bohužel nedokáží vzdorovat změnám počasí a rozpadly by se) . Některé exponáty jsou zajímavé tvarem, jiné strukturou, či svým specifickým zabarvením nebo způsobem jejich využití. Popisování každé, zde umístěné horniny by vedlo k hodně dlouhému listingu, který by četl asi málo kdo. Všechny zajímavé informace si však můžete přečíst na infotabuli a následně i u jednotlivých hornin s jejich popisem. Zde v geoexpozici pak získáte všechny odpovědi na otázky potřebné k úspěšnému odlovu této EC.
Ještě něco málo teorie o zde vystavených horninách:
Člověk využívá nejrůznější nerostné suroviny od pravěku. Na Rakovnicku dosáhla těžba nerostných surovin velkého rozsahu s počátkem průmyslové revoluce. Tato venkovní geologická expozice se věnuje významným typům pevných hornin okresu Rakovník, které svými vlastnostmi vyhovovaly stavebnímu nebo kamenickému využití. Ekonomicky nejvýznamnější nerostné suroviny Rakovnicka, tedy černé uhlí, žáruvzdorné jílovce karbonského stáří (tzv. lupky) a žáruvzdorné jílovce křídového stáří ve venkovní expozici vystavit nelze – nedokáží vzdorovat změnám počasí a rozpadly by se. Více o historii jejich těžby, stejně jako o geologickém vývoji oblasti, se návštěvník dozví ve vnitřní geologické expozici muzea. Venkovní expozice je výběrem hornin z více jak 600 milionů let dlouhého geologického vývoje rakovnického okresu. Je jen málo území na světě, kde na malém území najdeme tak pestrou geologickou stavbu.
Souhrn geologického vývoje
Rakovnicko leží zhruba ve středu západní části geologického celku zvaného Český masiv, který v mladší části devonu a ve starší polovině karbonu stmelilo dohromady tzv. variské vrásnění. Při tomto vrásnění byly do jednoho horstva spojeny geologické jednotky mnohem starší i geologické jednotky vzniklé nedávno před vrásněním. Místy pronikaly do horninových celků vyvřelé intruzivní horniny.
Sníženiny v rámci rychle erodovaného variského horstva a v jeho okolí potom vyplnily permokarbonské pánve, včetně slojí černého uhlí. Jejich uloženiny již nejsou zvrásněny, jen postiženy zlomy, převážně poklesy. Na nich leží další uloženiny mladších období. Zejména se jedná o sladkovodní a později mořské uloženiny z období křdy, později již nezpevněné písky a štěrky třetihorních řek a čtvrtohorní pokryv.
Odrazem tohoto geologického vývoje je uspořádání geologického základu Rakovnicka do čtyř zřetelně odlišených celků, mezi kterými existuje tzv. úhlová diskordance – tedy odchylný průběh vrstev hornin v podložních a nadložních celcích (neoproterozoikum, kambrium, karbon, křída). Kromě toho vystupují v západní části okresu výše zmíněné horniny intruzivní (žuly, granodiority) různého stáří a na mnohých místech v jižní polovině okresu pronikaly do okolních hornin vyvřelé horniny žilné. Geologický vývoj oblasti je patrná ze stratigrafické tabulky, ve které jsou znázorněny pozice vystavených hornin. Další obrázek ukazuje mapu okresu, opět s vyznačením míst, odkud pocházejí vystavené horniny. Kde je v expozici najdete a jak je expozice členěna, znázorňuje plánek v pravé části panelu.
Podrobné informace o vystavených 18 typech hornin jsou uvedeny na jednotlivých panelech u nich. Používáme současné platné názvosloví hornin, někdy je ale uveden také vžitý krajový nebo dříve užívaný název horniny. Každý panel obsahuje obrázek petrografického výbrusu horniny, tedy velmi slabého řezu horninou, zobrazeného v polarizovaném světle. Tento způsob studia hornin se užívá již od poslední čtvrtiny 19. století. Jeho význam spočívá v tom, že jednak dobře vidíme stavbu horniny i u jemnozrnných typů, jednak se různé minerály jeví v polarizovaném světle odlišně, takže je lze přímo určit. Při otáčení výbrusem navíc krystaly minerálů podle pozice oproti směru polarizovaného světla mění barvy, někdy jsou světlé a někdy takzvaně zhášejí. To poskytuje další informaci k jejich určení bez nákladných analýz.
Vývoj závěru starohor a starší části kambria ukončilo tzv. kadomské vrásnění. V souvislosti s ním pronikly do území, které dnes leží v západní části okresu, žuly (zejména tzv. tiská žula), jejíž stáří zhruba 504 milionů let odpovídá střední části kambria. Známá bývala i žula z lomu Soseň. Zda patří křemenný diorit (podle starší terminologie křemenný porfyr) těžený z mohutné horninové žíly u Lubné nedaleko Rakovníka kadomským nebo pozdějším variským procesům, nevíme
Zhruba ve stejné době se v prostoru, který dnes leží v jižní části okresu, vytvořil nový sedimentační prostor, jehož dochovanému zbytku dnes říkáme skryjsko-týřovická pánev. Nejstaršími uloženinami v ní jsou křemenné slepence, kterým se tradičně podle vrchu Mileč u Hřebečníků říká milečské slepence. Výše ve výplni pánve se střídají prachovce a břidlice se světoznámou trilobitovou faunou a slepence týřovické či vosnické, s valounky různorodých hornin.
Na ukládání mořských sedimentů navázala ve svrchním kambriu mohutná kontinentální (suchozemská) sopečná činnost, se zastoupením řady typů žilných, výlevných ale i pyroklastických hornin, tedy uloženin vzniklých stmelením sopečného popela a vyvržených úlomků. Zastoupené sopečné horniny se podle vzrůstajícího obsahu SiO2 dělí na andezity, dacity a ryolity. Velmi hojné jsou pyroklastické horniny, zde zastoupené aglomerátovým tufem a ryolitovým ignimbritem. Vystavený ryolit je žilného typu, jedná se o horninu z přívodní dráhy sopky. Celému pruhu sopečných hornin svrchního kambria se říká křivoklátsko-rokycanský komplex.
Nejstarší horninový celek, který tvoří v hloubce základy většiny Rakovnicka, jsou horniny ze závěru starohor, odborně z neoprotozoika. Vznikaly na dně starohorního oceánu zhruba před 635 až 540 miliony let. Podle posledních údajů se zdá, že se v této geologické jednotce vyskytují i horniny patřící již nejstarší části kambria. Primárním zdrojem většiny materiálů tohoto celku byla sopečná činnost, která probíhala jak na mořském dně (submarinní čedič – bazalty, přeměněné reakcí s mořskou vodou na tzv. spility) tak i ve vulkanickém ostrovním oblouku, jehož vznik souvisel s podsouváním mořského dna pod přilehlé části kontinentu. Materiál vzniklý sopečnou činností byl splavován do mořské pánve, kde dával vzniknout tzv. drobám, poměrně hrubozrným usazeným úlomkovitým horninám, složeným hlavně z drobných částeček sopečných hornin. V místech klidnější sedimentace vznikaly jemnozrnné droby až prachovce, nejjemnější potom byly břidlice, často obohacené organickou hmotou nebo pyritem. Blízko míst horkých podmořských pramenů se srážela křemitá hornina, silicit, označovaná místním termínem buližník. Současně byly všechny typy hornin sunuty směrem k zóně podsouvání (subdukce) oceánské desky pod přilehlý kontinent, kde se jich část hromadila ve složitě uspořádaném celku, tzv. akrečním klínu.
Nejmladší geologická období paleogénu, neogénu a kvartéru (čtvrtohor) zpravidla nevytvářejí pevné horniny. Výjimkou je druhotný křemenec, silkreta, lidově zvaná sluňák. Tato hornina vznikla druhotným stmelením písků a štěrků pradávných, hlavně paleogenních řek. Vyskytuje se zejména od Louštína přes plošiny Džbánu (včetně známých kounovských kamenných řad a novodobě vztyčených kamenů u kounovského Špičáku) směrem k Žatci
Po dlouhé přestávce v ukládání usazených hornin a dlouhé etapě zarovnávání krajiny se sedimentace obnovila během svrchní křídy, stupně zvaného cenoman, před zhruba 100 miliony lety. Křídové horniny vystupují v severní části okresu na Louštíně a v oblasti Džbánu. Cenomanské pískovce této oblasti byly zprvu sladkovodní a později mořské. Jsou to horniny většinou málo pevné, rozpadavé, a nedosahují významu a slávy mladších pískovců známých ze skalních měst severních a východních Čech. Naopak mimořádně významnou horninou je džbánská opuka, jemnozrnná mořská uloženina s proměnlivým složením, která svým vznikem odpovídá starší části stupně turon, před zhruba 93 miliony let. Opuka vytváří krycí vrstvu džbánských plošin.
Variské vrásnění stmelilo dohromady starohorní a prvohorní horninové celky do jednoho horského pásma. Do západní části dnešního okresu opět pronikly intruzivní horniny, zejména čistecký granodiorit (stáří zhruba 373 milionů let, svrchní devon), k variským procesům zřejmě patří i známé kosobodské gabro. Variské horstvo bylo rychle erodováno a v mezihorských depresích se hromadily uloženiny karbonských uhlonosných pánví, jejichž vývoj pokračoval až do počátku permu.
Z ekonomicky velmi významné kladensko-rakovnické pánve jsme do expozice zařadili jen jednu horninu, arkózový pískovec až slepenec. Tato hornina se proslavila ve stavbách, sochách a zejména mlýnských kamenech daleko za hranicemi okresu, a dokonce i v zahraničí. Převažující rozpadavé horniny karbonu včetně lupků a černého uhlí se ve venkovní expozici vystavit nedají.
Pro uznání logu splňte následující úkoly a odpovězte na následující otázky:
1 ) Napište alespoň jeden vzorek + číslo z nejmladšího geologického období a to samé z nejstaršího geologického období zde vystavených hornin.
2 ) Najdi zde vystavený spilit, napiš číslo vzorku, na jakém místě vznikal + období a na jakých výchozech ho dnes můžeme spatřit ?
3 ) Najdi zdejší nejvyšší vzorek. Napiš jeho název, číslo vzorku a z jakého geologického období pochází?
4 ) Najděte křemenný diorit, napište jakou má barvu na vrchní straně a co jí způsobuje? Mají boky stejnou barvu jako vršek? Pokud ne, jaká barva to je? Zjistěte zda má na sobě žíly jiného nerostu. Pokud ano, napište její barvu a co je to za nerost.
5 ) Přiložte k logu fotografii sebe v expozici. Případně si tu můžete vyfotit svou GPS nebo svůj osobní předmět. (Povinná součást logu.)
Své odpovědi mi, prosím, zasílejte přes profil. Logujte ihned po odeslání odpovědí. Log bez zaslání odpovědí může být smazán. Bude-li něco špatně, budu vás kontaktovat. Přeji dobrý lov!
Citované použité zdroje a velké poděkování za spolupráci patří: vlastníku expozice Muzeu T.G.M Rakovník, za souhlas s publikací této earthky a pracovníkům muzea za umožnění individuálního vstupu v zimním období .