Vítejte u mé první kešky. Snad se bude líbit nebo minimálně nepohrdnete tím bodíkem a smajlíkem na mapě. Přijměte pozvání na procházku či projíždku do bývalé bažantnice mezi Satalicemi a Vinoří.
Z Vinoře na pěšině jsou nebo mohou být padlé stromy, tak je třeba počítat s menší překážkovou dráhou pro kolo či kočárek. Cestou ze Satalic je zajímavá kaštanová alej - viz waypoint. Já jsem užší alej neviděl nebo si jinou nepamatuji, protože je široká jen asi metr, maximálně metr a půl. Na jejím začátku jsou v jedné zahrádce k vidění i domácí zvířátka a dejte si pozor u včelína na včeličky. Alej je dlouhá asi 100 metrů a tvoří ji 105 stromů.
Auto zaparkujte nejlépe na kraji Satalic nebo ve Vinoři. Na vstupu do zahrádek neparkujte, protože k nim zablokujte příjezd. Pejska klidně sebou, ale raději na vodítku, aby zvířátka neměla infarkt. No a teď už snad dám slovo chocholoušovi, ne?
Chocholouš obecný
Tak to jsem já - Chocholouš obecný, latinsky Galerida cristata. Prostě něco mezi vrabcem a drozdem. Poznáte mě podle chocholky na hlavě, kterou skřivan polní má menší a když ji složí, tak není vidět. Obvykle běhám někde na zemi po poli nebo tak nějak. Tady v lese mě nepotkáte ani náhodou, i když owner bude rád, když mu napíšete, kde a kdy jste mě viděli, což by se mohlo stát na střední a jižní Moravě. Vyfotit mě je už naprostý luxus, ale klidně můžete vyfotit i nějakého mého kámoše. Dříve, tak před 50-ti lety, jsem byl hojný všude možně. Teď jsem skoro na vyhynutí, ale podle ministerstva životního prostředí jsem jen pouze ohrožený druh. Potkat mne můžete klidně i na kraji nějakého velkého města při stavbě nějakého supermarketu.
Ještě snad nějaká TTD (pro ty, co neměli to potěšení být na vojně, to znamená Takticko-Technická Data). Vážím 33-49 g, dlouhý jsem 17-19 cm a rozpětí křídel mám 34 cm. Hnízdím na zemi v jamce 12-14 dní dvakrát do roka od poloviny března do poloviny července. Dětí mám obvykle 3-5, živím je drobným hmyzem 20 dní, ale jen 10 dní na hnízdě. Sám baštím semínka, žížaly a drobný hmyz, když jej chytím. Obvykle si oblékám maskáčovou světle hnědou s bílou, abych splynul s okolím a nebyl vidět. A samozřejmě si potrpím na tu čepici s tím aerodynamickým přítlačným křídlem jako formule nebo dragster, ne?
No tady v lese je k potkání spíš Sýkora parukářka:
Jenže ta je znatelně menší než já, má raději černou barvu než hnědou, pořád poskakuje z větvičky na větvičku. Já mám raději tu rovinu bez stromů, ale i bez vody.
Na rovině u vody byste mohli potkat Čejku chocholatou:
To je větší fešanda než já a aspoň dvakrát větší než já a má na to brodění vodou vyšší nohy. Nosí lesklou černou a bílou. Za letu má široká křídla skoro jako motýl. Může být spíše v hejnu.
Ale největší frajer s chocholkou je Dudek chocholatý:
Je oranžový, ještě trochu větší než čejka, delší zobák, oranžovočerná chocholka, ale hlavně - tu chocholku má skládací jako páv ocas nebo jako kabriolet střechu. Dudka ale asi vůbec nepotkáte, protože ten je u nás v Čechách hodně vzácný. Možná na jižní Moravě.
No a ještě páv, tak ten má taky chocholku, teda korunku, jenže podle mě trochu vypelichanou a vůbec není původem místní. A moc toho nenalítá, i když ocas má krásný, ale je na něj zbytečně trochu moc pyšný. Nejraději se nechává vydržovat na někde v zámeckém parku nebo v zoo. Trocha skromnosti by mu neškodila, co říkáte? Páva snad, doufám, poznáte. Kromě toho je proti mě obrem.
Tak snad se brzy uvidíme. Přeji hezký den v pohodě v přírodě, pěkné počasíčko a úspěšný lov.
U kešky signál celkem vtipkuje, hlavně když je pod mrakem nebo když je listí na stromech.