Trojboká kaplička
Touto keší bych vás chtěla pozvat k jedné z mnoha kapliček nacházejících se na Hlučínsku, k té, která se nachází u silnice mezi obcemi Kobeřice a Rohov. Řada z vás třeba jezdívá často kolem a nyní bude mít možnost se zde také zastavit.
Kaple je zasvěcena Nejsvětější Trojici a je výjimečná především svou stavbou. Její půdorys tvoří rovnoramenný trojúhelník, který má symbolizovat, kterému tajemství víry je zasvěcena. Stavitelem kaple byl Jan Stuchlík, zemědělec z Kobeřic. Kaple byla postavena v roce 1905. Je v ní umístěn oválný obraz, olejomalba, pocházející z původního barokního kostela v Kobeřicích.
Kaple na první pohled zaujme také materiálem, ze kterého je postavena. Jedná se o režnou pálenou cihlu, která je pro Hlučínsko typická. Z tohoto prostého, ale ve výsledku nesmírně působivého materiálu jsou postaveny nejen kostely, fary či školy, ale také hospodářské budovy, hostince, selské domky i hornické kolonie, ohradní zdi nebo boží muka v polích.
Popularita tohoto materiálu byla historicky podmíněna přináležitostí Hlučínska k Prusku. Právě tam se v polovině 19. století znovu rozšířilo používání ostře pálené cihly. Ta byla v severním Německu zvláště oblíbená ve středověku. Právě tamní chrámy i civilní architektura z režného cihlového zdiva určily podobu pruské neogotiky. Ta se stala po sjednocení Německa ve druhé polovině 19. století takřka národním slohem a šířila se do všech pruských provincií, včetně Horního Slezska. Školy, kostely, radnice, kasárna, nádraží, nemocnice, pošty, ale i další veřejné budovy byly stavěny v uniformní přísné cihlové neogotice. Styl dominoval německé architektuře až do vypuknutí první světové války.
Muži z Hlučínska, pracující přes sezonu v pruském vnitrozemí na velkých stavbách a budování průmyslových měst, si práci s režnou cihlou dobře osvojili a uměli ji uplatnit i ve své domovině. Na Ratibořsku fungovalo několik cihelen, které se na výrobu ostře pálených cihel, tzv. klinkerek (označení klinkerka vzniklo od německého slova klingeln - zvonit, jelikož tyto cihly při poklepání vydávají zvonivý zvuk), přímo specializovaly. Vedle hlučínské cihelny Josefa Holuschy to byl především podnik knížete Lichnovského v Křižanovicích, který se specializoval také na výrobu dekorativních tvarovek nebo glazovaných cihel, obkladů a střešních tašek.
Právě pro stavby na panství knížete Lichnovského byla režná cihla typická. Z tohoto materiálu bylo postaveno nejen knížecí mauzoleum v Chuchelné, ale rovněž tamní továrna na zpracování lnu, strahovická hájenka a areály knížecích hospodářských dvorů (Albertovec, Střední dvůr, Rohov, Vřesina a další). Tento materiál charakterizuje také některé budovy statků barona Rothschilda (Kozmice, Závada), včetně hájenky u pstružích sádek v Bělé.
Režná cihla se hojně uplatnila na budovách černouhelných dolů Anselm a Oskar v Petřkovicích i v přilehlé kolonii Mexiko. Nejvýraznějšími dominantami dokládajícími um místních stavitelů i zedníků jsou velké chrámové stavby (Kravaře, Kobeřice, Sudice, Ludgeřovice), ale také menší kostely (Hlučín, Dolní Benešov) či kaple (Strahovice, Kobeřice). Tradice režné cihly, která byla v období první republiky, ale i minulého režimu ve stavebnictví potlačena, znovu ožila v 90. letech 20. století (kostel v Chuchelné) a uplatňuje se ve zdejším stavitelství doposud.
Zdroje:
Webové stránky farnosti Kobeřice
http://farnost-koberice.cz/index.php/historie?start=3
Webové stránky Sdružení obcí Hlučínska
http://www.hlucinsko.com/foto/web//11/soubory/vitejte-na-hlucinsku-1-45.pdf
Propagační materiál „Vítejte na Hlučínsku“
Ke keši:
Jedná se o jednoduchou drive-in kešku, která se nachází v blízkosti kaple. Prosím, abyste byli při odlovu obezřetní i s ohledem na projíždějící auta a zemědělské stroje, aby nám keš dlouho vydržela a nějaký zvědavec ji neodnesl či nezničil.
Přeji příjemný lov :).