Drastihlava Traditional Cache

Drastihlava je vysoký dlúhý kopec. Kdysi prý to bývala sopka a ve vnitrku sú prý všelijaké jeskyne. V nich sa ukrývali zbojníci a ostaly tam po nich poklady.
Jednúc sa umluvili dvá pastýré, ogari z Hoštálkovéj, že sa odvážíjá vlézt dúrú do tých jeskyní v Drastihlave. Dycky culi vykládat, že v hore sú veliké hromady pokladu, stríbra aj zlata. Ty poklady, že opatruje cérný kohút se žižlavýma ocima, keré sú veliké tajak talére. No, teho kohúta s takovýma ocisky, že by sa nebáli a umluvili sa, kerú noc do téj dúry polezú.
Jura vzál s sebú kresivo a hubku a svazek svetidel a ve svatojánskú noc sa vybrali s Jankem do Drastihlavy. Po tme sa dostali do jeskyne. Tam rozžali svetidlo (louc) a Janek chytna ho do ruky šmarovál napred.
Najednúc dre do skaly celem! „Do Paroma, tu musíme lézt enom po kolenoch! Juro, vem to svetidlo!“ A tož tak lézli pomalu dál, až prilézli na místo, kde sa už mohli vzprímit. Pred nima sa cosi od teho svetla odrážalo, tajak nejaký ohének. „Juro, henkaj sa blyšcí zlato!“ kriknúl Janek, „Podme daléj!“

Prišli k jakéjsi vode, byla hluboká a hucala tajak o povodni. Pres nu védla uzucká lavecka, enom takové ráhno. Ogari stojali pred lavkú a radaci sa, majú-li sa pustit pres nu ci né, ani nezmercili kohúta na lavce, protože byl ocisky obrácený k pokladom. A Janek oci také uprené na poklad, už opatrno kladl nohu za nohú a prekrocíl kohúta. Dojda k pokladu, vyslékl halenu, zavázál na ní oba rukávy a už cpál do ní zlato.
Jura si ale netrúfál prejít pres lavku. Janek sa mu smíl a chytna si kus zlata, hodil ním po Jurovi. V tom kohút zarvál. Janek popadl honem halenu a vkrocíl zas na lavku. Ale kohút hýp mu na hlavu a chtel mu vyklofat oci. Janek uhýbál a s halenú nacpanú zlatem spad do téj hlubokéj, hucavéj vody. Zlato ho pohrúzilo a už sa neukázál.
Neptajte sa, jak mjél Jura napilno, aby sa dostál z hory ven! Ale v kapci mjél kus zlata, kerý mu Janek pres vodu prehodíl, a za to zlato si potom kúpil zemanský dvur.
Ludé pravili, že Jan býl ogar zlý a lakomý a také ten kohút, vecný hlídac pokladu, trestál smrtú. Ale spravedlivým ludom, že aj uhne z lavky a možú si neco z tých pokladu aj odnést. Ale takovým recám ludé moc nedovírali a tak tý poklady ostaly dodnes v Drastihlave.
A až budú lidé tak zlí, že jeden druhému nedopreje ani vody z potoka, tož tá voda z hory Drastihlavy sa provalí a všecky zatopí.