Kříže, boží muka a kapličky dodávají moravské krajině půvab.
Kříže, křížky, Boží muka či kapličky jsou nedílnou součástí moravské krajiny už od 7. století a pravděpodobně ještě i mnohem dříve. Proč naši předkové stavěli tato znamení víry? Byla v tom snaha zalíbit se Bohu, ale také další důvody.
Už v dobách před příchodem křesťanství se významná místa značila například kamennými kupami, dřevěnými sloupy i vztyčenými kameny, spolu s nimi se už tehdy sázely památné stromy. Později se na takových kamenech objevují vytesané křesťanské symboly a kříže. Tato tradice byla u nás smyta právě křesťanskými symboly.
Ty se podle některých odborníků začaly v Evropě objevovat už v 7. století našeho letopočtu a už tehdy byly stavěny hlavně na rozcestích a u cest.
Cyril a Metoděj, nebo pachatelé zločinů?
Prvními staviteli těchto svatyň mohli u nás být keltští mniši, kteří zde šířili křesťanství ještě před příchodem Cyrila a Metoděje. Právě s příchodem moravských věrozvěstů je spojena dávná legenda, která spojuje hrubě otesané smírčí kříže s místy, kde soluňští bratři kázali.
Ve skutečnosti jsou tyto kříže ovšem důkazem středověkého i ranně novověkého soudního řádu, kdy označují místo nějakého zločinu a jejich stavitelem je většinou pachatel, který tak dává najevo, že svůj čin odpykal a lituje jej.
Jak věkovitá je tradice stavení křížů, dokládá skutečnost, že jejich budování na rozcestích a podél cest vychází patrně z nařízení římského císaře Karla Velikého z počátku 9. století a tento zvyk přetrval až do 20. století.
Mnohé z křížů se nedochovaly
Křížky zprvu byly asi dřevěné, ty se samozřejmě nedochovaly. Teprve s obdobím rozvoje měst v časném 13. století se vyskytují první kříže připomínající smírčí. I ty jsou dnes velmi vzácné. V dalších staletích následují kamenné kříže užších tvarů a provedení, které posléze doplňují i nahrazují kříže kované železné a od 2. poloviny 18. století kříže z oblíbené a tehdy módní litiny.
Kromě křížů se objevují i boží muka či kapličky nebo svaté obrázky. Občas nacházíme ve volné krajině i sochy některých svatých. Ti se jinak objevují spíše jako součást kostelních nebo podobných církevních areálů. Nejstarší Boží muka spadají do 16. století, nejstarší sochy pak jsou o století mladší.
Zajímavé je, že mnohde se cesty nedochovaly, byly zrušeny, přemístěny nebo jinak pozměněny, kříže či sochy svatých, které je lemovaly, stále stojí na původním místě uprostřed polí. Takové najdeme například v původním německém pohraničí, ale také například tam, kde zanikly staré selské cesty.
Proč se tato díla stavěla?
Primárním důvodem byla úcta k Bohu, hluboká víra a religiozita našich předků. Byly však i další důvody. Někdo vztyčil kříž za narození dítěte, jiný zase na památku zesnulého příbuzného. O smírčích křížích už byla řeč, ale mnohdy byly důvodem i vyřešené obchodní či jiné spory, které bylo nutné na věky věků zpečetit stavbou kříže.
Kromě vrchnosti, která patřila mezi hlavní donátory stavby křížů, se objevují v pozdějších letech mezi těmi, kteří sakrální stavby budují, také úředníci, větší sedláci či kněží. Už v dávných dobách však církev přebírala do majetku pouze ty stavby, které byly opatřeny dostatkem prostředků na údržbu a opravy. Tak má mnoho těchto staveb ve věnovací listině zapsán například obnos peněz, který byl uložen na úrok v záložně, z nějž se pak rekonstrukce a oprava prováděla.