CITO Květnice Cache In Trash Out Event

Jeskyně byla objevena náhodně 28. 5. 1972 na severovýchodním svahu Květnice. Byla pojmenována po Aloisi Královi, čestném občanu města Tišnova, objeviteli Demänovských jeskyní. Jeskyně je značně členitá a poměrně rozlehlá. Propasti a spodní část jeskyně jsou na výzdobu chudší, sintrové povlaky a vodopády jsou však mohutnější.

Králova jeskyně je nejznámější speleologickou lokalitou oblasti. Vchod leží na severním svahu cca 100 m od vrcholu. Jeskyně je 700 m dlouhá a 72 m hluboká, původní přirozený vchod je již zasypán a jeskyně je přístupná nově proraženou štolou. Staré části, známé už od objevu jeskyně v roce 1972, tvoří několik svažitých dómů spojených spletitými chodbami. Sintrová výzdoba zde není příliš patrná, za zmínku stojí vykrystalizovaný ametyst a baryt na několika místech. Stěny chodeb jsou jasně korodované, členité, porostlé pisolitovou a nástřikovou výzdobou. Jsou zde patrna dvě ohraničená jeskynní patra.

Horní patro je horizontálně uloženo asi 10 m pod povrchem, je z větší části uměle vyklizeno a je korozívně a erozívně modelované. Má bohatou krápníkovou výzdobu s krápníky různé délky a síly a s dvěma sintrovými jezírky s plochou 5 m². Výsledkem práce jeskyňářů byly drobné objevy v roce 1974 jako Rotunda, Závalový komín, Komín hrůzy nebo Ztracené komíny.

V roce 1976 - 77 byla vyražena štola zpřístupňující horní patro jeskyně. Dlouholetá a cílevědomá práce speleologů byla postupně odměněna objevy dalších prostor tohoto jeskynního systému. V roce 1984 byla objevena Dobišarova jeskyně s unikátní výzdobou v podobě brček až 160 cm dlouhých. O pět let později pak bylo nalezeno pokračování směrem do masívu hory. Nové prostory jsou cca 450 m dlouhé. Uvedené délky jsou relativní, neboť ještě všechny chodby nejsou dostatečně prozkoumány vzhledem k mimořádně bohaté sintrové výzdobě, v jejíž ochraně může jít místní skupina příkladem. Dominantní je zde brčková výzdoba s výrůstky a čistě bílá pisolitová forma sintru. V centru spletitých a členitých chodeb je 55 m hluboká Tišnovská propast se třemi mezistupni. Vystrojena je lany. Tišnovský dóm o rozloze 28x18x12 m je dosud největší volnou prostorou na Květnici. Kanály, komíny a chodby ucpané sutí a terra rossou, nalézající se v některých perspektivních oblastech, dávají tušit, že tyto objevy nebyly zdaleka poslední.

Spodní patro má zcela jiný charakter. Je ucpané jílovými splachovými sedimenty, kde dominuje terra rosa a jílovité hlíny. Na tvarech se již začíná projevovat vliv termálního krasovění. Chodby jsou velmi členité, výzdoba výhradně pisolitová. Za velkých dešťů je zde nepatrný tok, který se propadá přímo v Tišnovském dómu. Sedimenty tvoří převážně terra rosa.

V nejnižším bodě jeskyně se návštěvník ocitne zhruba 70 metrů pod vrcholem. Tento prostor byl objeven v roce 1989, až do roku 2007 se tam ale nebylo možné dostat jinak než po laně.

Informace převzaty z http://old.speleo.cz/ a http://www.tisnov-mesto.cz/.
Foto http://www.daily-d.com/.