Nebývá v geocachingu poměrně typické, že jedna jediná tradiční keš by měla hned dva názvy. První název je připomínkou pozoruhodné pozapomenuté historie, která stojí za oživení.
Ten druhý název je pozvánkou na místo, odkud je opravdu krásný výhled do krajiny, jejíž nepřehlédnutelnou dominantou je kostel Sv. Víta v horním městě Rudolfově.
Charitativní přání organizace UNICEF (United Nations International Children’s Emergency Fund), neboli Dětského fondu OSN, patří již dlouhá desetiletí k celosvětově nejpopulárnějším způsobům, jak přispět alespoň drobnou částkou na děti v ohrožení. Dnes ovšem již málokdo ví, že na počátku celého plánu stál vděk sedmileté české holčičky. Kdy tedy začal příběh, jehož výsledkem jsou dnes miliardy prodaných pohlednic a přání?
Brzy po skončení II. světové války pomáhal potravinový program UNICEF spoustě dětí ve válkou poničených zemích Evropy, tehdejší Československo nevyjímaje. V Rudolfově nedaleko Českých Budějovic pozabíjeli nacističtí vojáci ještě za války krávy chované na mléko. Děti z Rudolfova tehdy stejně jako mnoho jiných dostávaly ve škole mléko z dávek UNICEF. Jedním z dětí v rudolfovské škole byla sedmiletá Jitka Samková. Ta na důkaz vděku pracovníkům UNICEF namalovala na skleněnou tabulku obrázek radujících se dětí tančících okolo májky.
Důvtipného rudolfovského učitele Jana Bartušku napadlo poslat obrázek na centrálu UNICEF do Prahy. Z hlavního města Československa putoval dárek do Vídně, kde si jej vzala na starost tehdejší asistentka výkonného ředitele UNICEF Maurice Patea jménem Grace Holmes Barbey. Ta zjistila podrobnosti o původu obrázku a nakonec jej vzala s sebou přímo do ředitelství UNICEF ležícím na druhé straně Atlantiku v New York City. V říjnu 1949 byla vydána první limitované edice charitativních přání, na nichž byl replikován právě Jitčin obrázek. První dávka nebyla příliš početná, čítala 4000 kopií – ale odstartovala trend, který rychle rostl a začal pomáhat.
Jitka Samková-Vejdová na fotografii datované ke 12. prosinci 1968.
Sama Jitka se tehdy i později striktně vyhýbala publicitě. V roce 1969 ji ovšem po hledání objevil Dr. F. Stehlik, americký diplomat působící v Praze. Jitka již tedy byla vdaná jakožto Samková-Vejdová, žila v Českých Budějovicích, pracovala v továrně na kuličková pera a starala se o dvě děti. „Nezajímá mě publicita, nikdy mi nepřinesla nic dobrého,“ řekla tehdy novinám. „Lidé nevěří tomu, že jsem z toho nijak netěžila – nedostala jsem ani korunu, ani pohled k Vánocům,“ upřesnila situaci Samková-Vejdová. O dva roky později však mohla vycestovat alespoň do Švýcarska a zúčastnit se oslav 25. výročí založení UNICEF.
Autorka na fotografii z 31. ledna 1969.
Jitka Samková-Vejdová zůstává dodnes mimo zrak veřejnosti, až na sporadickou vernisáž nějaké výstavy či občasný kontakt s českou pobočkou UNICEF. Primát autorky první charitativní pohlednice UNICEF jí však nikdo neodpáře – za zmínku stojí, že teprve po ní namalovaly přání pro UNICEF takové výtvarné kapacity 20. století jako Pablo Picasso či Salvátor Dalí. Pokud jste tento příběh neznali (a ostatně i pokud ano), můžete si na něj vzpomenout třeba při nakupování vánočních nebo jiných přání – a zvolit takové, kterým přispějete na dobrou věc.
Zrod nového díla? (Foto ze 31. ledna 1969)
Převzato ze článku Jiřího Janíka ze dne 21. července 2015.
Kostel Sv. Víta v Rudolfově.
Ve skrýši jsou připraveny geovizitky jako odměny pro prvních deset nálezců.
Keš je koncipována jako dětská, tj. nejsou v ní žádná omezení na jakékoliv předměty. (Kromě těch, které se do keše nikdy nedávají: jako sirky, hřebíky, štípnuté jízdenky atp.) Vítány jsou pohledy namalované dětmi, dále CWG a TB.
Příjemnou a ničím nerušenou procházku ke keši přejí owneři.