Naše keška vás zavede na místo, které je připomínkou bývalé těžby železné rudy v Nučicích. Krajina se už od dob těžby velmi změnila a náhodný návštěvník Nučic by bez předchozích informací jen těžko poznal, že se nachází na místě, kde byly dříve doly. Reliéf krajiny tomu však trochu napovídá- na místě bývalých dolů je povrch velmi členitý, jsou tu různé výsypky a poklesy terénu, na kterých je vidět, že tu v minulosti těžba probíhala. Po skončení těžby byly všechny zaplaveny. Příroda si velmi dobře poradila a povedlo se jí zahladit stopy této lidské činnosti. Přesto však existuje ještě jedno místo, které nás nenechává na pochybách, že zde byla/jsou ložiska železné rudy. Pokud se vydáte na odlov této kešky, dostanete se ke vstupu do bývalého dolu (nedaleko dolu č. VI. na Krahulově). Vstup je zamřížovaný a dovnitř se nedostanete (prosím ani se o to nijak nepokoušejte, může to být nebezpečné!). Z bývalé štoly vytéká potok, který je zbarven díky rudě do sytě oranžové barvy.
Pokud se ke kešce vydáte autem, doporučujeme zaparkovat na souřadnicích uvedených jako waypoint dole pod listingem. Ke kešce pak raději nechoďte po silnici (na místě je silnice dost nepřehledná). Silnici přejděte a dostanete se na cestu, která vás bezpečně ke kešce dovede.
Na prvníha nálezce čeká v kešce malý dárek!
Jak byla železná ruda objevena
(mapa je pouze přibližná)
Těžba železné rudy v této oblasti začala v první polovině 19. Století. Velmi kvalitní železná ruda z Nučic se stala velmi důležitou surovinou v tehdejším Rakousko-Uhersku a byla základem průmyslové revoluce na tomto území. Nučické rudné ložisko se rozprostíralo od Loděnic přes Nučice do Jinočan (8 km) s nejvyšší mocností 8 a více metrů.
U zrodu zdejší těžby stáli Fürstenberkové, kteří rudu potřebovali pro své železárny v Novém Jáchymově a později v Králově Dvoře. Fürstenberský báňský úředník František Herda zjistil v únoru 1845, že u Nučic se vyskytují povrchová ložiska limonitu. Na vrchu Vinice (severně od Nučic) a v lokalitě Krahulov (západně od Nučic) odkryl železnou rudu a později nalezl na uvedených místech i další ložiska. Tak bylo objeveno jedno z našich hlavních ložisek železné rudy CHAMOSIT a LIMONIT v ordovických břidlicích.
Kladensko-nučická dráha (KND)
Roku 1900 získala nučické železnorudské doly Pražská železářská společnost a mnohé se změnilo. Společnost začala usilovat o to, aby se nučické železo, kladenské uhlí a železárny spojily v jeden celek.
Nučická ruda byla od prvopočátku zpracovávána převážně a později výhradně v PZŠ na Kladně. Původně se ruda do Kladna dovážela za pomoci koňských potahů. Dopravou se ale ruda zdražovala až o 100% a proto se začaly při dolech budovat pražící pece. Pražením se totiž váha železné rudy snižovala a současně se zvyšoval obsah železa. Tyto pece byly v provozu až do konce dolování.
V roce 1854 byla podána žádost na ministerstvo obchodu o povolení k výstavbě dráhy Kladno-Nučice a roku 1868 se po dráze rozjely první vlaky. Tato dráha se postupně díky otevírání dalších dolů postupně rozšiřovala a nakonec se trať rozšířila až na 32,5 km. Největší rozvoj zažila dráha v 80. letech 19. Století, kdy byly objeveny nové rudné sloje u Nučic, a došlo k rozšíření kladenských hutí.
Oddíl ŽELEZO
Život obyvatel Nučic i těžbu železné rudy poznamenaly obě světové války. V první světové válce museli místní zaměstnanci pracovat ve ztížených podmínkách se zajatci, internovanými osobami a uprchlíky z Haliče. Odhodlání nučických občanů prověřila druhá světová válka. Nučické doly byly považovány za důležitý vojenský průmyslový podnik, a přesto se Němcům nepodařilo uhlídat sabotáže na dolech. Na pracovišti se konaly i přípravy k ozbrojenému povstání a ve zpravodajské jednotce ŽELEZO bylo zapojeno 298 osob. Bojovnou činnost skončil oddíl železo v prosinci roku 1945. Na památku tohoto oddílu byl v Nučicích postaven pomník. Naleznete ho u severního vjezdu do obce směrem od Rudné. Jeho autorem je nučický rodák a národní umělec Arnošt Padrlík.
Jednotlivé doly
(černobílé fotografie- historické, barevné- současnost)
Důl Vinice v Nučicích
Těžba na Dole Vinice byla zahájena v roce 1846. Důl byl až do roku 1919 nazýván jako důl č. I Nučice a potom jako důl č. IV-západ. Železná ruda se zpočátku těžila lomem, později hlubinným dobýváním. Těžba na dole Vinice byla zastavena v březnu roku 1961 a převedena nově vyraženým překopem na Důl č.X. Tímto datem byly odstaveny i pražící pece
Důl č. VI Krahulov v Krahulově
Těžba na dole č. VI Krahulov byla zahájena v roce 1846. Ložisko bylo otevřeno štolou a z ní úklonnou jámou. V letech 1896-1897 bylo postaveno deset pražících pecí komorových. Jejich počet byl do roku 1908 doplněn na 34 pece. V roce 1920 přešel důl pod správu dolu č. X. V tomto roce prohloubena těžní jáma na 40. patro, které se stalo hlavní těžním patrem nově otevřeného dolu č. X. V březnu roku 1933 byla zastavena těžba na dole č. VI Krahulov a současně zastaveno pražení rudy.
Důl č. III v Nučicích
V roce 1897 postaveny byly na dole č. III v Nučicích veškeré provozní budovy, rampa a k této zavedena traťová linie Kladensko-nučické dráhy. Na dole postavena elektrická centrála, která zásobovala elektrickým proudem nučické doly a mořinské lomy. Před zastavením dolu v roce 1919 byla elektrická centrála zrušena. Od roku 1920 podřízen důl závodní správě dolu č. X. Ložisko důlního pole č. III bylo otevřeno kolmou jamou v nadloží o hloubce 65,39 m, s kruhovým průřezem o průměru 3,3 m. Jáma vyzděná, opatřena dvěma těžními, lezným oddělením a oddělením pro potrubí a kabely. Po převedení těžby na důl č. X sloužila postupně pro jízdu mužstva a v posledních letech byla mimo provoz. U dolu stála rovněž malá nemocnice, pod kterou bylo v letech 1914–15 zřízeno vězeni pro ruské a italské zajatce.
Důl č. IV-východ v Nučicích
Na dole č. IV-východ v Nučicích zahájena těžba v roce 1903. Důl byl otevřen k snadnějšímu vydobytí železné substance bývalé „staré šachty”, kde se začalo s dobýváním v roce 1853. Důl spojen vlečkou Kladno-nučické dráhy přes důl č. III. K rampě vedla úzkokolejná elektrická dráha z dolu č. II Jinočany. V roce 1919 těžba rudy zastavena a elektrická dráha zrušena. Provozní budovy byly zčásti demolovány, zčásti upraveny na byty pro zaměstnance.
Důl č. II v Jinočanech- Škroby
Na dole č. II Jinočany bylo započato v roce 1856 s lomovým dobýváním železné rudy, které později přešlo na hlubinné dobývání. Důlní pole bylo otevřeno úklonnou jamou v ložisku 165 m dlouhou s těžním strojem, která později byla nahrazena novou úpadní jamou 149 m dlouhou v podloží. V roce 1919 byla těžba dočasně zastavena a důl přešel pod správu dolu č. X.
Důl č. X v Nučicích
V roce 1915-1921 byla zahájena výstavba nového dolu původně pojmenovaného „Ida” – podle důlních měr – a později byl pojmenován na důl č. X Nučice. Důl byl situován asi uprostřed mezi dolem č. III Nučice a č. VI Krahulov. Pro vytěžení ložiska byla vyhloubena kolmá jáma v podloží. Současně byly postaveny pražící pece. Důl byl jakýmsi centrálním dolem, pod jehož závodní správu spadaly všechny ostatní nučické doly. Těžba na dole byla zastavena k 1. dubnu 1964 a do konce roku 1964 byl důl zlikvidován spolu se všemi přilehlými dolovými úseky. K likvidaci došlo po ekonomickém vyhodnocení těžby a zpracování rudy, kdy se došlo k tomu názoru, že ložisko nelze vydobýt hospodářsky odůvodněným způsobem tak, aby zbytky rudy ze stařin byly racionálně vydobyty, jak ukládá horní zákon.
Ukončení těžby
K 1.4. 1964 byla těžba v nučickém revíru zastavena na základě rozhodnutí, že domácí surovinu nahradí ruda z dovozu. V důsledku uzavření dolů byla i severní část KND zcela zlikvidována. Jen mezi Drahelčicemi a Červeným Újezdem se zachovalo drážní těleso této památné vlečky. V provozu zůstala část Hořelice-Mořina se spojkou na Nádraží Nučice. Po skončení těžby byly doly zatopeny.
Nučické železorudné ložisko i technologie zpracování rudy se dostala pro svoji zvláštnost do české i světové literatury. Maximum těžby za celou dobu dolování bylo dosaženo v roce 1903, kdy bylo vytěžno 841 117 t železné rudy. Celkem se vytěžilo 25,5 mil. t. železné rudy.
Zdroje
Kniha: ROSÁK, Jan. Historie a součanost podnikání Praha-západ. Praha: Městské knihy s.r.o., 2010.
Web: www.zdarbuh.cz