S Teri rádi lezeme. Lezeme vysoko, lezeme nízko. Lezeme nahoru, lezeme dolů. Lezeme po skalách, lezeme po stromech.
A tak se s vámi chceme o tu radost trochu podělit. Nemusíte se děsit ze závratných výšek, na většinu potřebných míst se dá vydrápat bez technické výbavy, na pár míst by se kousek špagátu hodil. Kdo se na to necítí, všechno vyřeší s 5m dlouhým žebříkem (pokud se s ním chce vláčet). A abychom nikoho neochudili o možnost dostat se i k bonusu, jsou u každé keše indicie pro jeho nalezení uložené na nejsnáze dosažitelné stage.
Jen u jedné kešky se bez dostatečného lezeckého vybavení neobejdete. Tady vám asi ani 10 m dlouhý žebřík nebude moc platný.
Tak s chutí do toho a vrhněte se na našich
Snad všichni o nich slyšeli, mnozí si některé z nich vybaví, někteří z vás je po chvíli přemýšlení dokáží vyjmenovat všechny. A tak vám je chceme trochu „oživit v paměti“ a přiblížit jak jinak než opět v osvědčené geocaching podobě.
Jako sestavitel seznamu těchto sedmi všeobecně známých unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek „O sedmi divech světa“, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala.
Současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl patrně až v 18. století.
Tak si zabalte batůžek s mocnou svačinou (za hodinu sedm divů světa neobejdete), obujte pořádné boty (moc toho po umeteném chodníku nenašlapete), přibalte také trochu trpělivosti a kondičky (bude se vám to hodit), nejaký ten cajk na lezení nebo žebřík a vyražte ven do přírody nalézt a prohlédnout si tyto naše divy světa:
Egyptské pyramidy v Gíze
Visuté zahrady Semiramidiny
Mauzoleum v Halikarnassu
Feidiovu sochu Dia v Olympii
Artemidin chrám v Efesu
Rhódský kolos
Maják na ostrově Faru
Ještě vám nějaké síly zůstaly? Tak se můžete směle vypravit pro náš
Osmý div světa
A pokud budete mít chuť, čas, odvahu, sílu a nezapomněli jste si v každé kešce opsat kousek „navigačního údaje“, můžete se také vypravit pro náš malý bonus:
Bonusový skálostrom
Už dosti úvodních plků a začneme se věnovat jednotlivým divům.
Za největší div se ve starověku považovaly visuté zahrady Semiramidiny v Babylonu. Ne babylonské hradby, které byly jen gigantické. Ne věž, která byla jen kolosální. Ne Mardukova cesta, která byla jen monumentální. Ale zahrady byly dílo, které se honosilo všemi těmito přívlastky a kromě toho i "rozkošnou líbezností". V novověku se tyto zahrady, podobně jako bájná Trója, považovaly za výtvor básnické fantazie.
O existenci zahrad neexistují žádné nezvratné důkazy. Zahrady popisovali zejména starořečtí historikové, mimo jiné Strabón a Diodóros Sicilský. Podle zmíněných popisů byly zahrady zavlažovány prameny vody, které stékaly dolů po hradbách a zavlažovaly tak všechny rostliny. A takto zahrady popisuje Strabón, řecký historik a zeměpisec (64 nebo 63 - cca 21 př. n. l.):
"A tak se tato hradba, stejně jako visutá zahrada, počítá mezi sedm divů světa. Zahrada tvoří čtverec a každá jeho strana měří čtyři plenthra", tj. asi 120 metrů. "Drží se na klenbách spočívajících na podstavcích z kvádrů, postavených na sebe jako kostky. Podstavce jsou naplněny hlínou, takže v nich mohou růst i největší stromy. Zhotoveny jsou z pálených cihel spojených asfaltem, asfaltem jsou zality i oblouky a pilíře z kamenných kvádrů. Nejvyšší plošina má stupňovité terasy a na těchto terasách jsou spirálová čerpadla, jimiž určení dělníci neustále čerpají vodu z Eufratu. Tato řeka teče totiž středem města v šíři jednoho stadia a zahrada je vedle řeky."
Tak jako záhadná Semiramis (Šammuramat), byly i visuté zahrady dříve považovány za okouzlující místo, které ale existovalo jen ve fantazii básníků. Až jednoho dne se fantazie promněnila ve skutečnost a zahrady (lépe řečeno jejich trosky) opět spatřily světlo světa. Muž, který je vykopal, se jmenoval Robert Koldewey (1855 - 1925). Studoval architekturu, archeologii, dějiny umění. Byl by se rád věnoval archeologii, ale protože musel z něčeho žít, přijal místo učitele na průmyslové škole a přednášel tam - kanalizaci. Z tohoto zaměstnání a z přípravy knihy o dějinách kanalizace ho vytrhla nabídka ředitele berlínských muzeí, aby zabořil rýč do trosek Babylónu. Přijal a 1. března 1899 začal v městě kopat. Kopal devatenáct let a vynesl Babylón z mlhy biblických legend do světa skutečnosti. A jednoho dne pod pětimetrovým nánosem hlíny a suti objevil Koldewey klenby - první klenby, které se do té doby v Mezopotámii objevily. Sloupy, které klenby podpíraly, byly z kamene, což byla další zvláštnost, neboť kámen byl v mezopotámské architektuře vzácností - stavělo se z pálené hlíny. Do třetice našel stopy po hluboké zděné studni s jakousi trojitou spirálovitou šachtou. Štěstím bylo, že se Koldewey zabýval i dějinami kanalizace, jinak kdo ví, zda by se na účel stavby přišlo. A tento architekt, básník, archeolog a historik kanalizace (kombinace, která se snad vyskytla jen u jednoho člověka na světě), muž, kterého pověřila berlínská muzea vykopávkami, přišel na myšlenku, že by se snad mohlo jednat o legendární visuté Semiramidiny zahrady.
Ale celá krása Babylónu, všechny jeho divy se proměnily v trosky. Neučinil tak žádný dobyvatel, město zemřelo přirozenou smrtí, před níž jej neochránily ani impozantní hradby, pro tehdejší techniku prakticky nedobytné. Za Alexandra Velikého byl Babylón ještě půlmiliónovým městem, za Seleukovců v něm bydleli potomci "vládců čtyř stran světa", za Parthů potomci jejich služebníků, za Sasánovců ubozí rolníci a pastevci a za bagdádských kalifů tu přespávali jen kočovní beduíni. Po příchodu Turků se Babylón změnil v trosky, jejichž zbytky se používaly jako sklad volně dostupného stavebního materiálu až do moderní doby.
Až do Babylonu nebudete muset. Svůj povoz zanechte zase na parkovišti P1 u silnice a od Pyramid se pěkně po svých projděte k našim visutým zahradám. Patrně nebudou tak honosné jako ty původní, ale jejich terasy by se vám také mohly líbit.
Vystoupejte až na onu „nejvyšší terasu“ (cestu vám pomůžou najít úvodní souřadnice) a tam snad také naleznete zbytky důmyslného zavlažovacího systému. Pokuste se ho aspoň na chvíli zprovoznit (otroky, kteří by vám čerpali vodu z Eufratu, tu nenajdete, a tak nebude na škodu si nějakou donést). A snad se vám tam povede i získat souřadnice finálky. A komu by se nepodařilo k finálce dostat, nezoufejte. ÚDAJE PRO BONUS najdete už tady (pokud zprovozníte závlahu). Protože se na 1.stage naše důmyslné zavlažovací zařízení neustále ztrácelo nebo bylo zničené, tak jsme stage předělali a mírně v souřadnicích posunuli. Tak už se sem s vodou nemusíte vláčet (spíš by se hodil žebřík).
Teď už jen vymyslet, jak se k finálce dostat. Protože "Zahrady Semiramidiny" byly visuté, tak je visutá i naše finální krabička. Tady se opravdu bude hodit komplet lezecké vybavení. Žebřík vás tu asi nezachrání.
Když Teri dofuněla ke kešce, pronesla úžasnou a výstižnou větu a já neodolal a použil jsem ji jako "hint".
A protože se jedná o terén 5:
|
nezapomeňte:
Při lezení ke kešce nepoužívejte takové pomůcky, které ničí nebo poškozují skálu.
Nechoďte na kešku jako sólista !!! Jděte alespoň ve dvojici.
Při lezení pro kešku dodržujte všechna BEZPEČNOSTNÍ PRAVIDLA !!!!!
Osvěžit si je v paměti nebo stáhnout a prostudovat si je můžete ZDE nebo ZDE.
A také nezapomeňte být ohleduplní a opatrní k přírodě i ke kešce samotné.
|