Lahar Traditional Cache

Jednoduchá, lehká keška
ve velmi těžkém terénu

Lahar

Laharový proud na úbočí sopky Mount St. Helens (SZ USA), erupce v březnu 1982

      Lahar (termín pochází z Indonésie), někdy i sopečný bahnotok je doprovodný jev při některých sopečných erupcích. Lahar je velmi rychle tekoucí směsí sopečného popela, úlomků ztuhlé lávy a velkého množství vody.

Lahary jsou velmi nebezpečným projevem sopečné činnosti, možná nebezpečnějším než tekoucí láva. Příčinou je jejich velká mobilita (až několik desítek metrů za sekundu) a rychlost jejich šíření je srovnatelná s povodňovou vlnou. Vzhledem k obrovské unášecí síle proudu mohou být ale transportovány i bloky s průměrem přesahujícím 10 m[2]. Sopečné bahnotoky hrozí vedle velkého objemu unášeného materiálu především velkými rychlostmi postupu. Jejich rychlost se zpravidla pohybuje mezi 30 - 50 km/h, na strmých svazích stratovulkánů však mohou dosahovat rychlosti i přes 100 km/h.

Podmínky vzniku laharového proudu:
•    Roztavení sněhové nebo ledové pokrývky sopky při erupci
•    Zvýšení srážek, případně protržení kráterového jezera a smíchání se starším sopečným materiálem na svazích
•    Zintenzivnění srážek do vrstev nezpevněných sopečných usazenin a popela
•    Vznik laharu mohou podpořit i menší drobná zemětřesení.

      Jedna z nejstarších katastrof se odehrála v roce 79 při erupci sopky Vesuv, kdy bylo laharem zasaženo město Herculaneum. Poslední velká katastrofa se odehrála 13. listopadu 1985 v Kolumbii, kdy bylo město Armero pochováno pod osmimetrovou vrstvou laharu, který vznikl na více než 40 km vzdálené eruptující sopce Nevado del Ruiz. Zahynulo více jak 22.000 lidí a zničeno bylo 5.000 domů.
      Některá sídla, nacházející se v blízkosti sopek s pravděpodobným výskytem laharů (např. Mt. Rainier na SZ USA nebo Ruapehu na Novém Zélandu) mají vypracovaný systém včasné výstrahy před blížícím se laharem.

Podrobnější informace o laharech naleznete na internetu, např. článek laharové proudy či fotografie.

      Doupovské hory jsou sopečného původu, proto není náhoda, že se zejména na okraji hor nachází více lokalit s fosilními lahary. Odborníci o nich píší: „Výchozy odkrývají sekvenci uloženin fosilních laharů a úlomkových lavin. Lahary a úlomkové laviny byly generovány ve středním až svrchním oligocénu ze staršího vulkanického komplexu Doupovských hor, který vznikal ve svrchním eocénu až spodním oligocénu.“, tak snad je vám nyní už vše jasné.
Jeden z fosilních laharů je např. v Klášterci nad Ohří, nejznámější pak je v údolí Ohře nad Dubinou, známý pod názvem Skalky skřítků s multikeškou Skalky skritku - GC12PQ1 .

      K dalšímu z nich, skoro neznámému místu pod vrcholovou planinou nad Stráží nad Ohří vás přivede tato keška.
„Na vrcholové plošině Dubového vrchu jsou pastviny koní, suťové lesy na jeho svazích skrývají nad Hornohradským potokem strž laharu - v proudu sopečných vyvřelin vznikly malé dutiny podobné těm v národní přírodní památce Skalky skřítků nad Dubinou.“   se píše v časopise ARNIKA.
Lahar je pás skalek a usazenin ve velmi prudkém svahu v nepřehledném terénu. Dlouhý je jen 150m, táhnoucí se pod hranou louky ve směru SZ-JV mezi souřadnicovými body N 50° 20.806´ E 013° 01.671´ a N 50° 20.741´ E 013° 01.752´.

      Jak na kešku?

      Předesílám, že terén je skutečně ****, je to místo téměř bez přístupových cest a už cesta např. ze Stráže k výchozímu bodu T1 či zarostlou a prudkou kamenitou lesnatou strání od Horního Hradu je velmi namáhavá.
      Nedoporučuji přístup od severu, z Osvinova (multikeška Osvinov a udoli hadu - GC64R8N), vzdálenost je sice jen 1 km téměř po rovině, ale cesta vede přes soukromé pozemky, přes oplocené pastviny koní a ovcí a i jediná přístupová rozbahnělá cesta je v Osvinově přehrazena. Od východu, z údolí Pekla je to stejné, či ještě horší.
Zbývá výstup po modré turistické značce a to buď od Horního Hradu – nastoupáte 180m, nebo z parkoviště P1 nad Stráží nad Ohří, nastoupáte 230m. Dále než na toto parkoviště rozhodně autem nejezděte!
Doporučuji v bodě T3 modrou turistickou značku opustit v místě N 50°20.397´ E 013°02.342´ a jít do kopce po neznačené cestě až do sedla, zde odbočit do kopce vpravo a po téměř neznatelné, staré cestě stoupat až na vrcholové louky. Pak je to už jen postupovat po nádherných loukách s výhledy na Krušné hory až k Dubovému vrchu 570m a k bodu T1 nad Laharem.
      Vlastní laharová strž není nijak shora od louky zajištěna ani označena (pouze natažené lano), při neopatrném postupu shora z louky hrozí zřícení. Pokud jste cestu ke kešce volili po loukách, vlastní sestup začněte nejlépe z výchozího bodu T1 = N 50° 20.806´ E 013° 01.671´ (SZ konec pásu skal). Sestup přímo ke keši je velmi obtížný, a nebezpečný , laharové vrstvy usazeniny jsou velmi kluzké (zejména po dešti), bukové vývraty a suťové balvany také nikdo neodklízí - čili panenská příroda včetně kopřiv. Proto doporučuji nejít přímo ke keši, ale prodrat se k k průchozímu bodu T2 = N 50° 20.776´ E 013° 01.571´, který je poblíž vrstevnicové lesní cesty a pokud se cesty budete držet směrem na JV, přivede vás poblíž místa úkrytu kešky.
Cestu přímo ke kešce odspodu z údolí od Horního Hradu suťovisky si neumím ani představit. K většině skal jsme se vůbec nedostali, bez řádného jištění lanem je průzkum celého pásu laharové strže téměř nemožný.
      Nedoporučuji závěrečnou část absolvovat s menšími dětmi, ani s útlocitnějšími netrénovanými manželkami (milenkami), nebudou vás chválit. Psí kačeři naopak problémy vůbec nemají (našemu kavalírovi Drakovi jsem jeho 4 mladé nohy tiše záviděl).

      Vlastní keška - klasická lock&lock krabice obsahu cca 0,5 litru (small) není nahoře ve skalách, ale cca 15m pod nimi - dále viz hint.

Děkuji a příjemný lov!

      Kontrola majitele