Putovani popovicke Multi-cache

Přesné datum založení obce není známé, jisté však je, a tím jsou Popovice určitě slavné, že tudy vedla nejstarší cesta, pravděpodobně už z pravěku, pozdější tzv. Svatováclavské cesty, směrem od Staré Boleslavi, Brandýsa nad Labem přes Popovice na Dřevčice a Prahu. Držela se, jak bývalo obvyklé, vodního toku, v tomto případě toku Vinořského potoka. Tudy podle legendy převáželi (a případně někde i přenášeli) roku 935 (nebo 929) mrtvé tělo zavražděného sv. Václava ze Staré Boleslavi do Prahy. Podle pověsti odpočívali právě v Popovicích, v místě, kde byl na památku, na kopečku ve směru od Brandýsa, umístěn kamenný podstavec se sochou sv. Václava. Nedaleko od tohoto místa se nacházel i malý rybník (pamětníci ho pamatují jako tzv. kálek sv. Václava), který sloužil pro napájení koní.
Na podstavci sochy je vytesán letopočet 1705. Kdo ji vytvořil se bohužel neví, ale jisté je, že se jedná o dobu vrcholného baroka, a tak by se dalo koketovat i s myšlenkou na samotného mistra Matyáše Bernarda Brauna, který v nedaleké Lysé či Hlavenci také "sochal". O Braunovi se ovšem ví, že do Českých zemí přišel až jako třiadvacetiletý, tedy o dva roky později, než hlásá letopočet na podstavci sochy. V každém případě se jedná o dobu, kdy byla různými velkými barokními sochaři vytvořena většina soch na Karlově mostě v Praze. Ale vraťme se k "našemu" svatému Václavovi. V roce 2003 se sochy chtěl patrně zmocnit nějaký zlodějíček, ale pro její váhu ji "jen" strhl z podstavce a poničenou nechal ležet na zemi. Torzo sochy bylo dlouhou dobu umístěno ve dvoře Oblastního muzea v Brandýse nad Labem, 17. listopadu 2017 se ovšem socha vrátila na nově opravený podstavec. Toho dne byla socha sv. Václava též slavnostně vysvěcena.
Dalším historickým faktem je, že Popovice daroval roku 1052 kníže Břetislav I. církvi, kapitule Boleslavské - toto je první doložený písemný záznam o Popovicích. Vesnice si šest kmetcích dvorů (což jsou usedlosti poddaných) udržela až do novější podoby. V jednom z dvorů byla krčma a k dalšímu patřil mlýn. Největší dvůr, dvůr Dvořákův, koupila v roce 1620 manželka slavného českého cestovatele, paní Anna Salomena Harantová z Polžic, od jakéhosi pana Pařízka, který byl údajně k prodeji dvora donucen. Rijz 1584 pak byly Popovice připojeny k Brandýsu. Těch výše zmiňovaných šest statků, původně církevních, se zde dnes stále nachází. Ať v té či oné podobě a zachovalosti. Ve většině se pak už nehospodaří, budovu a okolí mlýna obnovuje soukromý vlastník. Dodnes starousedlíci hovoří o tzv. "jedničce", "dvojce" atd. jako o názvu stavení - jako v prakticky každé malé vesničce.
Popovice bývaly obcí převážně zemědělskou, jak to dosvědčuje většina historických záznamů. V katastru obce se pěstovalo převážně v Polabí oblíbené obilí a cukrová řepa. Také se zde původně nacházelo několik větších i menších rybníčků. Největší obklopoval obec ze severu a přímo navazoval na dva další mezi Dřevčicemi a Cvrčovicemi. Při nich pak stály mlýny (např. mlýn Bečkův či mezi kačerstvem proslulá Valcha) - historické záznamy proto zmiňují poměrně velký honosný revír. Rybníky už vymizely, ale stále je tu dobře patrný krajinný ráz, který nasvědčuje, že tu opravdu nějaké rybníky byly.
V obci se také nacházely vinice - pravděpodobně ve směru na Brandýs. Těch ostatně muselo být v dnešním katastru Brandýsa nad Labem více, protože k jednomu z místních řemesel, zmiňovaných místním kronikářem Justinem Václavem Práškem, patřilo i v hojné míře vinopalnictví. V této souvislosti zmiňuje Prášek pohromu na místních vinicích, jež se stala roku 1546, která byla způsobena náletem kobylek na polabské vinice a chmelnice.
K zemědělství odjakživa patřil i chov hospodářských zvířat. Při jejich pravidelném sčítání se v Popovicích v minulosti v hojné míře vyskytovaly koně, prasata, ovce, kozy i hovězí dobytek. V Popovicích byl chov ovcí zřejmě tradicí, protože se podle historické zmínky z roku 1649 v obci chovalo přes 200 kusů ovcí. Okolo 100 kusů se pak vyskytuje i v záznamech při sčítání hospodářských zvířat mezi lety 1925 - 1945. V současné době tuto tradici zachraňuje rodina Málkových, kterým z původního stáda obnášejícího desítky kusů ovcí zůstaly jen zbývající dva kusy!
Zajímavostí je i to, že se v Popovicích dokonce nacházela budova školy a ve vedlejších Dřevčicích nikoliv, o čemž svědčí zmínka brandýského děkana Augustina Kaminka, šlechtice z Čechtic, pocházející z roku 1677 - "...děti dřevčické navštěvovaly školu v Popovicích...". O historii první, dnes již nestojící, dřevčické školy se můžete dočíst v listingu mé keše "GC6XQJW".
Kronika Popovic, ze které je tento listing čerpán, je v nynější době uložena ve Středočeském muzeu v obci Přemyšlení. První zápisy do ní učinil roku 1929 první popovický kronikář Josef Jermář, bývalý armádní důstojník. Starostou Popovic byl tehdy, od roku 1923, Jan Svatoš, což byl místní statkář. Podle záznámů v kronice žilo v roce 1929 v obci okolo 200 obyvatel. Podle starších záznamů z roku 1910 žilo v obci 317 lidí a v roce 1900 276. Voleb v roce 1935 se zúčastnilo 157 voličů, tedy osob nad 18 let (z toho 75 mužů a 82 žen). Roku 1964 se Popovice a Zápy připojily k Brandýsu nad Labem. Toto rozhodnutí definitivně padlo 26. března 1964 na mimořádném plenárním zasedání v hotelu Koruna. Popovice jsou součástí Brandýsa dodnes, avšak Zápy se po listopadové revoluci osamostatnily a dnes jsou samostatným městysem.