Některé kopce ční, jiné se vypínají, tyčí či dokonce strmí…. Tenhle ale nic z toho nedělá. Povaluje se v Malé Hané jak zapomenutý pytel brambor v brázdě. Boskovické. Ucpává nám tu Brázdu od severu a jakoby zavazí. 626 metrů vysoký Hušák je jedním z nejvyšších a nejnápadnějších kopců v kraji. Někdy bývá nepřesně označován za nejvyšší vrchol Malé Hané. Jde však o Malou Hanou v etnografickém pojetí, horopisně už Hušák s tou svojí bramborovitou výškou, šířkou, délkou a strukturou k Malé Hané nepatří. On to ví a na své rodinné vazby je tak trochu pyšný: Trnávecká vrchovina, jíž je nejvyšším bodem, náleží k Moravskotřebovské pahorkatině a ta je součástí celku Podorlická pahorkatina. Hušák je vlastně jakýmsi výběžkem podhůří Orlických hor.
Geomorfologové, zabývající se tvary zemského povrchu, charakterizují Hušák jako výrazný široký rozsáhlý hřbet, přesněji hrásť. Taková hrásť je tvořena na sobě nakupenými krami zemské kůry, má podobu jakési stupňovité pyramidy. Budete-li na Hušák stoupat od Vísky u Jevíčka, dříve zvané Derflík, možná si dokonce sami všimnete, že se nejdřív dostanete na jakousi plošinu, ze které vás ještě čeká závěrečný výstup na vrcholovou část hřbetu.
Rodinu má z hor, ale svou poctivou bramborovitost kopec nezapírá. Geologicky jej totiž budují prvohorní tzv. mírovské slepence (vznikly sedimentací na pomezí devonu a karbonu). Slepence často obsahují docela velké valouny, naplavené prudce tekoucí vodou, které byly později spojeny jemnozrnným tmelem. V okolí vrcholu tak Hušák vystavuje na odiv několik pěkných (bramborovitých) slepencových skalek.
Hušák vznikl pohyby ker zemské kůry na zlomech, je původu tektonického. O tom, že na Hušáku zlomy skutečně jsou, svědčí existence Holubí studánky na jeho západním svahu (ve výšce 520 metrů). Prameny se na kopcích obvykle nevyskytují. Výjimkou bývají prameny zlomové, po prasklinách v zemské kůře se může voda dostat docela vysoko. Holubí studánka na Hušáku je vlastně obdobou zlomových pramenů ve světoznámých západočeských lázních. Až na to, že voda ze studánky není minerální. K Holubí studánce se váže lidová pověst, která byla zaznamenána v několika verzích. Vždycky však jde o něčí uzdravení, podle tradice je totiž zdejší voda léčivá. Podle jedné verze uzdravila nemocného chudého domkáře, kterého ke studánce poslala ve snu bělostně oděná žena, vznášející se nad vrcholky stromů. Snad to byla samotná Panna Maria.
Kromě toho se povídá, že u Předního Arnoštova, na západním úpatí Hušáku, byla kdysi dávno vybojována krvavá bitva. Žíznící raněný voják, který zůstal ležet v poli, pozoroval ptáky, aby našel vodu. Ke studánce byl přiveden hejnem holubů a voda jej navíc zázračně uzdravila. Ve skutečnosti zřejmě nejde o bitvu z dalekého dávnověku. U blízkého Křenova se v roce 1758, během tzv. sedmileté války, střetlo rakouské císařské vojsko s Prušáky. Tehdy se císařovna Marie Terezie marně snažila získat Pruskem nedávno zabranou část Slezska. Přestože měla řadu zdatných vojevůdců, třeba generála Laudona, tahala za kratší konec provazu. V březnu 1763 byl na zámku v Hubertusburgu mezi Lipskem a Drážďany podepsán mír, který obnovil status quo ante bellum, tedy předválečný stav. Slezsko bylo definitivně ztraceno, dodnes nám ho zůstal jen malý kousek.
Ať už to bylo jakkoliv, někdo z uzdravených nechal z vděčnosti nad studánkou postavit kapličku, u ní pak vyrostla lovecká chata. Toto krásné místo s křišťálově studenou vodou bývalo ukryté v lesích. Lichtenštejnové, jimž Hušák po pánech z Boskovic a Žerotínech až do roku 1945 patřil, si vybírali osvícené lesníky, kteří dbali na alespoň částečné zachování smíšených porostů. Smrkové monokultury, vysazené sem během válečného a poválečného hospodářství, v posledních letech podléhají kůrovci a mají to každopádně spočítáno. Kalamitní těžba pomocí moderní techniky lesu ani půdě neprospívá.
Mezi skalkami na vrcholu Hušáku však stojí krásný starý buk. Rozhlíží se do daleka, jeho větve stíní nové sazeničky mladých stromků, mávají Orlickým horám i Jeseníkům a pohled na jeho křivolaký rozložitý kmen těší pocestné. Nese v sobě naději, že se snad jednou opět stará kamenná lichtenštejnská označení s čísly lesních oddělení ocitnou v lese, který jich bude hoden.
Hušák je tajemný kopec, i když stín lesa z jeho úbočí na mnoha místech zmizel. Mnoho poutníků na něm kromě místa u Holubí studánky nepotkáte. Že by je odrazovalo jeho jméno? Huš, huš, huš!! Hušák!! Možné to je, podle další z místních pověstí není dobré chodit na Hušák po klekání. Řádí tu prý duch, který procházejícím na jedno škubnutí stahuje oblečení z těla. Prý jde o ducha jednoho muže z Městečka Trnávky, který do lesů na Hušáku utekl před verbíři, tam jej ale zastřelil hajný, který si myslel, že to je dlouho hledaný pytlák... A podle zpráv z poslední doby to vypadá, že Huš, huš, huš!! Hušááák!! svoje návštěvníky přímo žere. Citujeme z dobového tisku:
Výlet se změnil v horor: bažina polykala ženu z Brna jako ve známé pohádce
V boj o záchranu života se pro rodinu z Brna proměnila vycházka k Holubí studánce v oblasti Malé Hané. Intenzivní lijáky promáčely terén natolik, že připomínal zrádné šumavské bažiny. Stačila chvíle nepozornosti a matka rodiny v bahně zapadla tak, že se v něm začala topit. Žena dělala všechno pro to, aby se ještě více nepropadala, lehla si proto na břicho a snažila si pomoci i rukama, ale nebylo to nic platné. Do zákeřné pasti se bořila stále více.
„Žena byla zapadlá v bahně asi jeden metr. Pobral jsem s sebou do traktoru fošny a podlážky na lešení, abychom ženě pomohli,“ popsal dramatické chvíle hasič, který ještě stačil přivolat profesionální kolegy z Moravské Třebové.
Podle mluvčí krajských hasičů byla žena v šoku a všichni kolem prožili hodně stresu, když viděli ženu a maminku v jedné osobě propadat se hlouběji do bahna. Naštěstí vše dopadlo dobře a ženu se podařilo vytáhnout. Byla odvezena na hasičskou stanici, kde bylo provedeno její odbahnění‘.(Brněnský Deník 30. 7. 2021)
Huš húúúš, huš húúúš…. Hušák. Když býval mladým kopcem, natáhl se jak dlouhý tak široký do Brázdy. Opaloval se. Koupal se. Odpočíval. A poslouchal. Huš húúúš, huš húúúš – dělaly mořské vlny na jeho úpatí. Až sem totiž z jihovýchodu zasahovalo třetihorní moře v předpolí vrásnících se Karpat. Poslední moře, které se k nám dostalo.
Huš húúúš, huš húúúš! Moře! Pláž! Dovolená… Tak z téhle už zbyla kopci jen vzpomínka v podobě jména. Huš, húúúš, huš, húúúš Hušák…
Nebojte se. Přijďte Hušák navštívit. Na jeho úpatí můžete popřemýšlet o síle lidské nenávisti, lásky a touhy po pravdě (GC1QWX4 - Hřbitov zajatců). Cestou vzhůru vás občerství borůvky a křišťálová voda z Holubí studánky (GC2ZMRW). Tahle keška na vrcholu by se vám mohla hodit do challenge cache Geomorfologie Československa (GC5H1Q8). A daleké výhledy z východní strany tohoto lenivého kopce je třeba si užít včas, než je znovu zakryje vyrůstající les.
Ke keši prosím nechoďte za šera a v noci - posedů je tu víc než stromů a výhledy tou dobou taky nic moc. Při odchodu prosím kešku dobře zamaskujte.
Pro první čtyři nálezce je připravena dovolenkově relaxační pomůcka :-)