GC8A3MH Landek trošku jinak (Multi-cache) in Moravskoslezský kraj, Czechia created by krtek64

GC8A3MH ▼

A cache by krtek64 Message this owner

Hidden : 6/1/2019

Difficulty:

Terrain:

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

UPOZORNĚNÍ: 12.4. 2023 jsem změnil umístění keše. V blízkosti schránky vznikla terénní závodní trať pro cyklisty a nastalo nebezpečí objevení schránky náhodným divákem nebo sportovci. Schránku jsem přenesl na jiné místo, kde předpokládám, že bude větší klid. Souřadnice jsou upraveny dle nové pozice.

Pohled na těžní věž Dolu E. Urxe (býv. Důl Anselm) v areálu Landek.

Když se řekne Landek, primárně si většina z nás vybaví sošku landecké (petřkovické) venuše, či hornické muzeum. Případně ještě Landek označí jako nevysoký kopec, který je vidět z mnoha míst v okolí Ostravy. A zase naopak, že z rozhledny na Landeku můžou mít Ostravu i s Beskydy za zády jako na dlani. Více zainteresovaní budou k tomu všemu ještě vědět, že na Landeku mají výjimečnou možnost uvidět uhlí tak, jak „roste“ v zemi. Vidět „hotové“ uhlí ve vagónech na železnici není nic výjimečného, ale spatřit uhlí v uhelné sloji, která se dostala z hlubin až na povrch v podobě tzv. „výchozu“, to už je jiná „liga“.

Pohled na výchoz uhlí na jednom ze svahů na Landeku.

Kačerský národ to má v tomto směru jednodušší, přímo na jedno takové místo na Landeku je zve owner X-JAM u své Earth keše. Místo je na dohled od cyklostezky, takže jsem již měl mnohokrát možnost jej vidět. Co jsem ale nikdy neviděl na vlastní oči a to jsem dost znalý hornického prostředí, jak se vlastně tak šikmě uložená uhelná sloj dobývala. A ona byla nejen šikmá, ale ještě taky nic moc široká, kolikrát jen v rozmezí 0,4 – 0,7 m. Opravdu si zde nedovedu představit havíře v takovém prostoru kopat denně tuny uhlí jen pomocí sbíječky. A přesto to byla dlouhá léta každodenní realita.

Pohled na vybavení komunikační ho panelu v náraží v podzemní části .

Ještě si dobře vybavím obraz, z období krátce „po revoluci“, někdy po r. 1990. Tehdejší vládní garnitura se rozhodla uzavřít pro ni nerentabilné ostravské šachty a havíře z nich převést jakoby šmahem čarovného proutku na tehdy ještě vysoce rentabilní karvinské šachty. Ostravští havíři celá léta znali při rubání uhlí jen plazení v či pohyb v nizoučkých, hlavně šikmých až skoro kolmých slojích. Když měla sloj metrovou mocnost, tak měli "vánoce". Najednou zjistili, že na Karvinsku se při práci mohli i postavit a narovnat záda. Před sebou měli téměř vodorovně uložené sloje, jejichž mocnost dosahovala pro ně neskutečných 2 – 5 m.

Namísto sbíječek je čekala práce s obrovskými dobývacími kombajny o délce cca 12 - 15 m a váze 20 - 30 tun. Čekal je úplně jiný styl práce, včetně jiných pracovních rizik, spojených s mocností slojí. Byla to pro ně víc než hodně velká změna. Není divu, že přerod ostravského horníka na karvinského nebyla žádná sranda. Myslím, že naopak by to bylo úplně stejné a kdoví jestli ne i vyloučené. Nakolik se adaptace ostravských havířů na karvinské šachty povedla, těžko říct. Ale je fakt, že do sedmi let na Karvinsku nezůstalo víc jak jednotkové procento ostravských havířů. Či už z důvodu odchodu do důchodu, naplnění prašné expozice, rentám a nebo kvůli velké dojezdové vzdálenosti.

Trend zavírání dolů se kolem r.2010 ale přenesl i na některé šachty Karvinsku. Asi nejhlavnějším důvodem bylo vydobytí zásob uhlí. Jestli shodou okolností, nebo to byla náhoda, většinou osud uzavření dolu potkal ty s modernějším strojním parkem. Opět nastala éra přesunů havířů z jedné šachty na druhou. Tentokrát jenom z karvinské na karvinskou. Protože se jednalo o "karvinské" havíře, technologie dobývání byla na každé šachtě víceméně stejná. V tomto směru žádná změna.

S trochou nadsázky by šlo napsat, že tatínek havíř pouze nastupoval do práce na jiné zastávce autobusu. Nějaká nezanedbatelná změna v podzemí je přesto ale potkala. No a právě k tomu se váže můj „můstek“ s Landekem. Pomohu si nejednou vyslovenou hláškou havířů z uzavřených dolů, kterou jsem si mnohokrát vyslechl v podzemí Dolu Darkov. „S tímhle máme robit? Tyhle žďorba co tu máte (myšleno kombajny) už měly být dávno na Landeku v muzeu“. Jak jinak zhodnotit stav, když shodou okolností na uzavřených šachtách zažili modernější dobývací techniku, než tu, se kterou museli pracovat na novém působišti.

Pohled na důlní chodbu v podzemní části .

Proti tomu nebylo co namítat. Některé kombajny kopaly uhlí v dolech i víc jak třicet let. Za tu dobu už vytěžily miliony tun uhlí ve stovkách porubů. Jistě by jim víc “slušelo“ užívat „důchodu“ jako exponát na Landeku, než z posledních sil, přesto většinou spolehlivě, opět a opět kopat další a další uhlí. Ale zkušení havíři si uměli hravě poradit i se starými stroji, co jiného jim taky zbývalo. Jen na oplátku museli věnovat sice více času údržbě těchto strojů. A velké uznání samozřejmě patří i chlapům z mechanických dílen na Darkově. Jak ti dokázali pokaždé zrepasovat někdy i totálně zničené stroje, jenž vyjeli z podzemí. Abych nekřivdil havířům, kombajny byly hlavně zničené tím, že pokud se část uhelné sloje v rubání "ztratila" a její místo zabral místo kámen, tak se kombajny musely přes tento kámen "prokousat". A rozdíl mezi uhlím a kamenem je jako nebe a dudy.

Trošku pikantní pak byla situace, když se někdy tatínek havíř o víkendu s rodinou vypravil na Landek na výlet ukázat potomkům a manželce o čem jeho práce je. Tedy pokud mimo prohlídky areálu se spoustou vystavené důlní techniky z časů dávných i těch novějších, společně využili i možnosti sfárat do podzemí, do zdejší důlní muzejní expozice. Tady tatínek havíř najednou zjistil, že s nejedním kouskem, instalovaným zde jako ukázka vybavení dolu před půl stoletím, třeba ještě "včera" pracoval. Exkurzi do "dolu" na Landeku jsem měl možnost zažít několik let zpátky s kamarády. Nejvíce mne zaujal dobývací kombajn KWB 3 RDU, který je zde instalován v uhelné sloji (mimochodem karvinských parametrů). Tento kombajn byl v době mého nástupu na šachtu na dole Gabriela skoro novinkou, dneska už opravdu jej lze vidět jenom zde v muzeu.

Jak získat finální souřadnice:

Na úvodních souřadnicích se keš nenachází. Vaším úkolem bude dosadit čísla namísto β v následné souřadnici:

N 49° 51. 9 β 3 E 018° 16. 0 β 3

Vydejte se na úvodní souřadnice k těžní věži. Naproti těžní věži, přes kostkovanou cestu, spíše trošku VLEVO stojí budova - Cechovna. Je označena malou bílou tabulkou o rozměrech cca 50 x 60 cm. Tabulka je u levého rohu zdi ve výšce cca 2 metry. Podívejte se nahoru na štít Cechovny, je tam napsán letopočet. Předposlední číslo z letopočtu dosaďte za β v souřadnici N.

Poté se podívejte na bílou tabulku na Cechovně. Spočítejte kolik je v textu použito výkřičníků a výsledné číslo dosaďte za β v souřadnici E.

PROSBA NA ZÁVĚR. Prosím nesnažte se ze schránky vyjmout spodní část exponátu, ve které je uložen logbook. Poškodili byste schránku a stejně tak i exponát. A v neposlední řadě byste zničili radost ze hry ostatním. Děkuji moc. Skříňka i exponát jsou navzájem provrtány 8 dírami a spojeny stejným počtem šroubů, takže se hodí už jen pro účely této hry. Jen pro zajímavost zkuste najít v listingu stejný exponát na jedné z fotek z podzemní částí muzea na Landeku. Tento exponát je pevnou součástí schránky a není určen na výměnu za jiný předmět.

Pohled na vybavení důlní chodby v podzemní části .