S Teri rádi lezeme. Lezeme vysoko, lezeme nízko. Lezeme nahoru, lezeme dolů. Lezeme po skalách, lezeme po stromech.
A tak se s vámi chceme o tu radost trochu podělit. Nemusíte se děsit ze závratných výšek, na většinu potřebných míst se dá vydrápat bez technické výbavy, na pár míst by se kousek špagátu hodil. Kdo se na to necítí, všechno vyřeší s 5m dlouhým žebříkem (pokud se s ním chce vláčet). A abychom nikoho neochudili o možnost dostat se i k bonusu, jsou u každé keše indicie pro jeho nalezení uložené na nejsnáze dosažitelné stage.
Jen u jedné kešky se bez dostatečného lezeckého vybavení neobejdete. Tady vám asi ani 10 m dlouhý žebřík nebude moc platný.
Tak s chutí do toho a vrhněte se na našich
Snad všichni o nich slyšeli, mnozí si některé z nich vybaví, někteří z vás je po chvíli přemýšlení dokáží vyjmenovat všechny. A tak vám je chceme trochu „oživit v paměti“ a přiblížit jak jinak než opět v osvědčené geocaching podobě.
Jako sestavitel seznamu těchto sedmi všeobecně známých unikátních starověkých staveb v oblasti Středozemního moře a na Středním východě je tradičně (a nepřesně) uváděn řecký spisovatel Filón Byzantský žijící snad ve 2. nebo 3. století n. l. (tento Filón bývá navíc zaměňován s jiným Filónem Byzantským, matematikem a „konstruktérem“ válečných strojů, který žil ve 2. století př. n. l). Filón napsal krátký spisek „O sedmi divech světa“, ve kterém sestavil seznam staveb, které považoval za zcela unikátní. Tento seznam se však od toho dnešního poněkud lišil (obsahoval babylonské hradby místo rhódského Kolosu). Navíc se část spisu nedochovala.
Současný seznam sedmi divů starověkého světa vznikl patrně až v 18. století.
Tak si zabalte batůžek s mocnou svačinou (za hodinu sedm divů světa neobejdete), obujte pořádné boty (moc toho po umeteném chodníku nenašlapete), přibalte také trochu trpělivosti a kondičky (bude se vám to hodit), nejaký ten cajk na lezení nebo žebřík a vyražte ven do přírody nalézt a prohlédnout si tyto naše divy světa:
Egyptské pyramidy v Gíze
Visuté zahrady Semiramidiny
Mauzoleum v Halikarnassu
Feidiovu sochu Dia v Olympii
Artemidin chrám v Efesu
Rhódský kolos
Maják na ostrově Faru
Ještě vám nějaké síly zůstaly? Tak se můžete směle vypravit pro náš
Osmý div světa
A pokud budete mít chuť, čas, odvahu, sílu a nezapomněli jste si v každé kešce opsat kousek „navigačního údaje“, můžete se také vypravit pro náš malý bonus:
Bonusový skálostrom
Už dosti úvodních plků a začneme se věnovat jednotlivým divům.
"Ostrov Rhodos leží v širém moři. Kdysi, když byl ještě ponořen na dně, vynesl ho Hélios na světlo a vyžádal si od bohů jeho vlastnictví. Tu stojí Kolos, vysoký sedmdesát loket, vytvořený k podobě boha Hélia." Takto začal svůj popis ostrova Rhodos Filón. Obří socha boha slunce se stala nejvýraznějším znakem a symbolem tohoto ostrova a pro svoji velikost a krásu také šestým ze sedmi divů světa.
Tvůrcem sochy byl Charés z Lindu. Nevíme o něm skoro nic - studoval prý u slavného sochaře Alexandra Velikého Lýsippa a žil na přelomu čtvrtého a třetího století před n.l. Charés se u svého mistra mohl naučit také umění stavět gigantické sochy, a tak se nemůžeme divit, že ho rhodská vláda požádala, aby stvořil sochu Hélia v takových rozměrech, "aby převyšovala všechny ostatní". A tak se dal do díla... Když sochu po 12 letech dostavěl a odhalil, nesetkalo se jeho dílo s obdivem všude. Někteří Rhoďané si mysleli, že by tato gigantická socha mohla boha rozzlobit, a to tak, že by společně s ní mohl svrhnout i celý ostrov.
Největším problémem při luštění podrobností o Kolosu je oddělení zrna od plev. Nejméně 25 antických autorů o něm zachovalo nějakou zprávu, jenže ani jeden ho s největší pravděpodobností neviděl stát, a tak mohly až do nedávné doby přežít nejdivočejší výmysly o podobě sochy. Podle některých verzí stál rozkročený nad přístavem a pod jeho nohama proplouvaly lodě. Chodidla by však musela být od sebe vzdálena 12 m a kolos by se v kyčlích rozlomil. My jsme snad o něco chytřejší a budeme vycházet převážně z líčení Filóna, který se jindy jeví jako spolehlivý svědek.
Podle něj měl Kolos podobu volně stojící mužské postavy zapuštěné v podstavci z běloskvoucího mramoru. Ve vzpažené ruce nesl pochodeň, která se údajně dala zapálit a mohla tak sloužit jako denní i noční maják. Hélios se tyčil do výšky snad 37 metrů, čímž dvacetkrát převyšoval člověka. Za místo, kde Kolos stál, označil autor konec dnešního Svatomikulášského mola. To je zhruba vše, co o podobě Kolosu tušíme a ani tímto si nejsme zcela jisti. Například Kolos mohl stát klidně jinde a nemusel nést pochodeň, ale žehnat "svému" městu...
Jak sochu Charés postavil? To víme poměrně přesně. Nejdříve odlil Kolosu nohy, poté postupoval výš a výš. Během odlévání dalších částí obkružoval sochu nesmírným množstvím země a písku, které ukrývalo vznikající sochu a materiál používal na stavbu transportních ramp. Ty musel stavět důmyslně, neboť k lití do forem docházelo až nahoře a nosiči museli na tato místa dopravit rozžhavený kov. Uvážíme-li, že teplota tání bronzu je 900°C, mědi 1083°C a železa i přes 1200°C, uvědomíme si, že stavba Kolosu nemohla být maličkostí. Však také trvala 12 let. Nevíme přesně, kterého roku Kolos Charés sochu dostavěl, ale roku 291 před n.l. už určitě stála a stala se ozdobou Rhodu. Kolos ale brzy padl, i když se ho stavitelé snažili zabezpečit proti zřícení všemi dostupnými prostředky. Vykonavatelem rozsudku smrti nad sochou bylo těžké zemětřesení. O tom je známo to, že proběhlo jedné říjnové noci roku 223, 225 nebo 227 před n.l.
Jaké jsou dalšího osudy padlého Kolosu? Nejbližší zprávu o něm máme až od Strabóna, který Rhodos navštívil na přelomu letopočtu. Napsal: "Nyní leží na zemi, shozený zemětřesením, zlomený v kolenou. Rhoďané ho pro nějakou věštbu znovu nepostavili."Objevují se názory, že Kolos mohl snadno spadnout s dvacetimetrového mola, na kterém stál, ale nemáme důvod nevěřit očitému svědkovi Strabónova formátu. Další "novinku" o Kolosu nám přinesl až rok 653. Tehdy padl Rhodos do arabských rukou a kalifa Mu´avija zbytky Kolosu prodal údajně nějakému židovi z Edessy. Nejspíš na přetavení na výchozí suroviny... Roku 1330 už po Kolosu určitě nebylo ani stopy.
Takový byl tedy osud nejlepší antické kolosální sochy, tolik podobné newyorské Soše Svobody...
Náš kolos nestojí na Rhodu. Svůj povoz odložte na pakovišti P2, nastupte do pomyslného korábu a plujte kolem Diovy sochy a Artemidina chrámu až sem na naše souřadnice, kde se vám snad podaří zakotvit a prohlédnout si tento náš šestý div světa. Zub času se na něm už značně podepsal, dosahuje sotva polovičních rozměrů než původní kolos na Rhodu.
Ale stále stojí!!!
A kdesi na něm najdete krabičku (budete se muset trochu snažit než se k ní dostanete- žebřík či lezecké cajky se budou hodit), v ní logbook a také opět další kousek navigačních údajů pro cestu k bonusu. Až budete hotovi, znovu vztyčte plachty svého pomyslného korábu a zaberte do vesel, ještě vás čeká plavba do Alexandrie prohlédnout si náš maják.
Tak dobrou plavbu.
tohle naše WWW počítadlo spočítalo, že jsi 
návštěvník našeho listingu