Vítejte v postupové arbo-T5 trilogii vytvořené na počest tří skupin, které byly v noci z 28. na 29. prosince 1941 vyslány zpravodajským odborem exilového Ministerstva národní obrany do okupované vlasti. Rozkaz k provedení operací „SILVER A“, „SILVER B“ a „ANTHROPOID“ vydal jeho přednosta (tehdy) plukovník František Moravec.
Zejména úspěšná likvidace zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha rezonovala díky svému významu v celém světě a přispěla zásadním způsobem k tomu, že Československo po 2. světové válce stanulo na straně vítězů a bylo obnoveno takřka ve svých předmnichovských hranicích.
Až se budete pohupovat ve výšce nad naší krásnou svobodnou zemí, vzpomeňte na hrdinství našich parašutistů, jejichž odvaha a hrdinství hraničilo s vědomým sebeobětováním se. A až se vrátíte zpět na pevnou zem, vzpomeňte prosím i na památku „obyčejných“ hrdinných lidí z odboje, bez nichž by nikdy nebyli sto nic dosáhnout.
Výsadek „SILVER B“ - stručná historie
Skupinu „SILVER B“ tvořili rotný Jan Zemek (narozen 3. května 1915 - viz první foto z r. 1941 níže) a četař Vladimír Škacha (narozen 17. května 1920 - viz druhé foto z r. 1940 níže). Na paravýsadek do okupované vlasti odletěli v bombardéru Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. výsadkové peruti RAF (viz foto níže) spolu se skupinou „SILVER A“ a skupinou „ANTHROPOID“. Chybou navigátora seskočily všechny tři výsadky několik desítek kilometrů od původních oblastí.
„SILVER B“ byl místo u Ždírce nad Doubravou vysazen u 50 km vzdálených Kasaliček u Přelouče. A od přistání stíhala tuto skupinu jedna komplikace za druhou. Z nejrůznějších důvodů bohužel selhaly všechny kontaktní adresy, na které se měli v protektorátu obrátit. Museli proto porušit hlavní zásadu konspirace a obrátit se na příbuzné.
Nejprve se ukryli u Zemkových příbuzných (Zemkovy sestry Růženy a jejího manžela Václava Kozáka) v Brně Řečkovicích a neúspěšně se pokoušeli navázat spojení s odbojem. Protože se jim při seskoku poškodila radiostanice, neměli možnost informovat o své situaci Londýn.
Na jaře 1942 se jim navíc dostalo na stopu gestapo. Jan Zemek s Vladimírem Škachou se tak na následující 3 (!) roky ocitli v roli štvanců, kdy nejen jim samotným, ale i těm, kdo je ukrývali, hrozila každým okamžikem smrt.
Postupně vystřídali různé úkryty - především u hostinského Jindřicha Recha, u rodiny Antonína Bohatce (Bohatcovi se stali jedněmi z nejobětavějších spolupracovníků), u zedníka Antonína Cupáka a u Františky Dvorské (sestry paní Bohatcové). Okruh jejich pomocníků nakonec čítal desítky osob. Poté, co se jim v roce 1942 dostalo gestapo na stopu (první obětí se stal zatčený Antonín Bohatec), začali opět utíkat. Ukrývali se dál v Brně a okolí, ale gestapo jim bylo stále v patách. Dne 22. prosince 1942 se agentům gestapa podařilo Škachu objevit, ale tomu se podařilo se z obklíčení prostřílet. O několik dní později - 3. ledna 1945 - však byl v Moravské Ostravě v boji s gestapem těžce raněn a padl do zajetí.
Vězněn a vyslýchán byl v Brně, a protože odmítl všechny nabídky ke spolupráci, odeslali ho do koncentračního tábora Flossenbürg. Zde se šťastnou shodou náhod dožil konce války.
Jan Zemek se ukrýval v Osvětimanech u Kyjova. Gestapu se mu dařilo unikat až do jara 1945, kdy se v Buchlovských lesích přidal k partyzánům a spolu s nimi se zapojil do několika sabotážních akcí. Oba parašutisté se šťastně setkali v létě 1945. Bohužel však ne se všemi svými nejbližšími. Zemkův starší bratr Jaroslav i jeho švagr Václav Kozák byli popraveni v koncentračním táboře Flossenbürg a jeho nevlastní bratr Josef padl v zimě 1944 v řadách jugoslávských partyzánů. Rodina Václava Škachy sice nebyla postižena takto tragicky, avšak jak jeho rodiče, tak i bratři byli nacisty vězněni v internačním táboře ve Svatobořicích.
Další osudy statečných příslušníků výsadku „SILVER B rozdělil únor 1948. Jan Zemek byl jako pro nový režim nespolehlivý „zápaďák“ propuštěn z armády a dva roky protiprávně vězněn v táboře nucených prací na Mírově. Po propuštění mohl pracovat pouze v dělnických profesích. Vladimíru Škachovi se perzekuce ze strany komunistického režimu alespoň částečně vyhnula, protože již v roce 1946 na vlastní žádost armádu opustil a pracoval jako prodavač v prodejně potravin. Avšak ani on se nevyhnul zájmu Státní bezpečnosti o svou osobu. Na veřejnosti se Vladimír Škacha nečekaně objevil 18. června 1968, kdy si spolu s ostatními bývalými parašutisty mohl poprvé po dlouhých letech konečně veřejně připomenout hrdinný boj svých kamarádů v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici. Byl to právě on, kdo tehdy přečetl působivé prohlášení příslušníků čs. zahraničního odboje (viz odkaz: ZDE). Šlo o jeho první a zároveň bohužel poslední veřejné vystoupení. Ještě v tomtéž roce společně se svou rodinou Československo opustil a emigroval do Kanady, kde 23. března 1987 zemřel. Vladimír Škacha zemřel 6. července 1994.
Z podpůrné sítě výsadku „SILVER B“ je zdokumentována smrt celkem 19 lidí.
Dne 28. února 1945 byli v koncentračním táboře Flossenbürg zastřeleni: Antonín Cupák, Václav Kozák, Jaroslav Zemek (bratr parašutisty Jana Zemka), František Dvorský, Miroslav Dvorský, Oldřich Dvorský, F. Tesařík, J. Říha, R. Janek, K. Gromeš a F. Sova.
Antonín Bohatec byl vyslýchán v úřadovně gestapa na Veveří ulici číslo 70 a posléze v Kounicových kolejích. Týž den navečer se v cele Kounicových kolejí oběsil, aby při dalších výsleších neprozradil své spolupracovníky. V Úmrtním protokolu města Brna je jako místo úmrtí napsáno „gestapo“, příčina úmrtí je označena otazníkem. Zpopelněn byl v Krematoriu města Brna 20. prosince 1944.
Antonie Bohatcová byla zatčena 3. ledna 1945 v Moravské Ostravě. Byla popravena neznámo kdy (asi v dubnu 1945) v Kounicových kolejích.
Františka Dvorská byla zatčena 13. prosince 1944. Byla vězněna v Brně na Cejlu spolu s dcerami Boženou a Ludmilou Dvorskou. Přesné datum a místo jejich úmrtí není známo. Buď byly všechny tři zastřeleny ranou do týlu v Brně v Kounicových kolejích na tzv. písečku anebo se řadí ke 22 neidentifikovaným osobám z celkového počtu 235 osob transportu do Mauthausenu (označován někdy KL III) z počátku dubna 1945.
K. Hudec zahynul 10. dubna 1945 v Mauthausenu.
O posledních okamžicích K. Jankové není nic známo.
Zdroje:
- Wikipedie: „Operace Silver B“
- Plukovník PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA: „17.5.2020 - Připomínka SILVER B“
Jak na celou trilogii
Nejlepší variantou, kde nechat své vozidlo, je využít doporučeného parkování #P1, kam se dostanete odbočením ze státní silnice č. 105 (Hluboká n. Vlt.–Týn n. Vlt.). Další a už logisticky méně příznivou možností je parkovací místo #P2.
Několik poznámek:
- Geoschránky jsou velmi nenápadné a je skoro nemožné je objevit přímo ze země. Připravte se na jejich dohledávání a dolézání v koruně. (Tomu odpovídají příslušné vyšší obtížnosti.)
- Schránky (zvlášť ty malé) prosím dobře zavřete (utáhněte).
- Na celou sérii postačí výstupové lano o délce 60 m. S ohledem na druh stromů k němu doporučuji přibalit ještě i cca 10 m kotvícího (kmenového) lana.
- Na cestu do koruny si nezapomeňte vzít odsedávací kmenovku, smyce anebo krátké pomocné lano na zajištění.
- Také si nezapomeňte vzít sebou vzhůru nějakou psací potřebu. V geoschránce není a kačer, který nemá nic na psaní, je úplně… bez psací potřeby… :-)
Jak na GC8Z3FQ - „Operace SILVER B (T5)“
Vzhledem k tomu, že se jedná o „MYSTERY CACHE“, tak na virtuálních souřadnicích schránku nehledejte.
Geoschránka je umístěna na stromě v azimutu 301,17° a to ve vzdálenosti: 111 m od souřadnice výhledu v listingu (prefix AA).
(V případě zaokrouhlení výpočtu upravte poslední číslo minut souřadnice N na 6 a minut E na 3.)
Další - viz HINTS a informace a FOTOHINT v ověřovátku GeoCheck.
Ověření správnosti Vašeho řešení:
Nezbytná upozornění:
- Ke stromům a jejich okolí se chovejte maximálně ohleduplně.
- Sami se do výstupů nepouštějte!
- Neriskujte lezením za snížené viditelnosti.
- Bez dostatečného vybavení (včetně záložního) a bez potřebných znalostí a praxe to ani nezkoušejte!!
- Odlov je jen na vlastní nebezpečí!!!
Poděkování
Velice děkuji „Mikádoo“, „Výletníci ČB“ a „Tom1974“ za pomoc s instalací a betatestem celé trilogie.