Operace ANTHROPOID (T5) Mystery Cache

Výsadek „ANTHROPOID“ - stručná historie

Co předcházelo

Prezident exilové vlády v Londýně Edvard Beneš se počátkem října 1941 připravoval na jednání se západními spojenci o oduznání mnichovské dohody a obnovení Československa v hranicích ze září 1938. Západní velmoci v prvních letech války totiž neuznávaly Československo jako subjekt mezinárodní politiky, a tak jeho poválečná obnova nebyla nijak samozřejmá. Dne 18. června 1941 Velká Británie sice definitivně uznala československou exilovou vládu v Londýně, ale mnichovská dohoda zůstávala dál v platnosti. To znamenalo, že i v případě vítězství ve válce by bylo Československo obnoveno v pomnichovských hranicích. Podle původních předpokladů měla jednání o oduznání mnichovské dohody předcházet demise protektorátní vlády, která by ukázala, že i politická reprezentace v protektorátu uznává Benešovu autoritu a celý český národ odmítá nacistickou okupaci. K demisi ale nedošlo, protektorátní reprezentace po příchodu Heydricha do Prahy neprotestovala proti vyhlášení stanného práva, smířila se i se zatčením ministerského předsedy Eliáše a zcela vstoupila do služeb okupační moci. Prezident Beneš byl proto nucen čelit stupňujícímu se nátlaku spojenců žádajících aktivní odpor v okupovaném protektorátu. Exilová vláda v Londýně se tak dostávala na poslední místo mezi zástupci okupovaných států, které přispívaly aktivním odbojem k porážce Německa.

Bylo třeba provést výraznou demonstrativní operaci, kterým by Spojencům i světové veřejnosti bylo dokázáno, že československý národ se s německou okupací nesmířil a stojí plně na straně spojeneckého úsilí o porážku nacistického Německa. Podle názoru hlavních představitelů československé exilové vlády v Londýně tím mohla být likvidace některého z předních exponentů okupační správy či českých kolaborantů - v úvahu přicházel zastupující říšský protektor SS-Obergruppenführer Reinhard Heydrich a státní tajemník Úřadu říšského protektora Karl Hermann Frank.

Výcvik

Přípravy započaly 2. října 1941 ve spolupráci s britským útvarem „Special Operations Executive“ (SOE). Do výcviku na provedení operace byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík (užívající křestní jméno Josef - viz obrázek vpravo) a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl ovšem koncem roku 1941 kvůli úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen rotmistrem Janem Kubišem(viz obrázek vpravo níže). Základním předpokladem pro úspěch operace bylo maximální utajení. Gabčík, Svoboda i Kubiš byli přeřazeni od svých jednotek k II. odboru (zpravodajskému) MNO bez sdělování podrobností. Výsledek akce měl působit dojmem spontánního aktu odporu domácího odboje. Celý plán znali v Londýně pouze čtyři lidé, další znali jen dílčí části plánu. Organizátoři považovali operaci za víceméně sebevražednou a Gabčík s Kubišem na to byli několikrát upozorněni.

Modifikovaný tým odjel 14. října 1941 do Skotska, kde se hlásil na Special Training School 21 Arisaig House, kde sídlilo výcvikové velitelství SOE pro tuto oblast. Zde britové poskytli své nejlepší instruktory. Byl to zejména kapitán Eric Anthony Sykes, řečený „Bill“, který patřil k naprosté světové elitě ve střelbě z ručních palných zbraní, a to včetně střelby pudové a John Tobin Bush, který byl špičkovým odborníkem na práci s trhavinami. Josef Gabčík a Jan Kubiš prošli intenzivním, šest dnů trvajícím výcvikem ve střelbě z nejrůznějších typů pěchotních zbraní: revolverů, pistolí Colt 38 Super, samopalu Sten, odstřelovací pušky i lehkého kulometu BREN. Procvičována přitom byla jak střelba mířená, tak i pudová, a to ve všech možných polohách a situacích jak na pevné, tak i pohyblivé cíle. Detailně byla procvičována práce s trhavinami a vrhání ručních granátů MILLS. O tom, že na své instruktory udělali mimořádný dojem, svědčí závěrečné hlášení, v němž jsou označeni jako skvělá dvojice - „excellent pair“.

Ze Skotska odjeli Josef Gabčík a Jan Kubiš do Station XVII Brickendonbury Manor u Brickendonu v hrabství Hertford. Zdejší přísně utajované pracoviště SOE vedené legendárním majorem Georgem T. T. Rheamem se sice zaměřovalo především na práci s trhavinami, avšak Gabčík s Kubišem se zde setkali s další výjimečnou osobností SOE, kapitánem Williamem Ewartem Fairbairnem. Ten se specializoval na boj muže proti muži. (Fairbarn se již dříve v Šanghaji intenzivně věnoval orientálním bojovým uměním a stal se pravděpodobně jedním z prvních bělochů, ne-li vůbec prvním, kdo získal mistrovský stupeň v jiu-jitsu. Své zkušenosti zúročil při vytvoření vlastního sebeobranného systému, který nazval „Defendu“. Je autorem monografie „Defendu – Scientific Self-Defence“ a praktické příručky „All-In Fighting“, známou v USA pod názvem „Get Tough“, která se stala doslova biblí speciálních jednotek.) Kapitán Fairbairn zde nejspíš předal Gabčíkovi s Kubišem dovednosti ze sebeobrany a tzv. tichého zabíjení („sillent killing“).

Členům desantu byl umožněn konečný výběr cíle dle jejich uvážení. Ovšem SOE, která prováděla výcvik příslušníků desantu, zaměřila veškerou tréninkovou a přípravnou činnost na likvidaci R. Heydricha. Operace, jejímž cílem bylo provést atentát, obdržela krycí jméno „ANTHROPOID“. Akce měla být uskutečněna pokud možno co nejrychleji, tudíž byl vybrán symbolicky 28. říjen 1941, den výročí vzniku Československé republiky.

Nasazení

Desant byl vysazen až na třetí pokus a to 29. prosince 1941 v 02:24 hodin z letounu Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) 138. výsadkové peruti RAF. Poté byly vysazeny desanty operací „SILVER A“ (v 02:37 hodin mezi Poděbrady a Městcem Králové) a „SILVER B“ (v 02:56 hodin u Kasaliček nedaleko Přelouče).

Gabčík s Kubišem seskočili u hřbitova obce Nehvizdy poblíž Prahy, přičemž plánovaným místem seskoku byly 100 km vzdálené Ejpovice u Plzně. Navíc při seskoku se Josef Gabčík zranil na noze. Operační výstroj a sabotážní materiál ukryli v boudě zahradníka Antonína Sedláčka, kde přečkali noc. Ráno na místní faře zjistili, že došlo ke značné navigační chybě a podle původních pokynů odjeli do Plzně, k policejnímu inspektoru Václavu Královi, který jim opatřil nové pracovní knížky. Z Plzně se vydali do Prahy za Václavem Růtou, u kterého pobyli pět dní. Během té doby vyzvedli ukrytý materiál, jenž postupně přemístili do dalších úkrytů v Praze a okolí. Zde se setkali s Janem Zelenkou-Hajským, přes kterého navázali spojení se sokolskou odbojovou organizací „JINDRA“.

Přestože se Gabčík s Kubišem měli podle rozkazů zabývat výhradně přípravou atentátu na Heydricha, zúčastnili se kvůli naléhání příslušníků dalších výsadků navigační podpory akce „Canonbury“, při níž britské letectvo bombardovalo 26. dubna Škodovy závody. Tato operace však skončila neúspěchem. Poté se Gabčík s Kubišem začali podrobně zabývat plánem na atentát. Na plánování a přípravě se přes zákaz ústředí podíleli i další lidé z odboje, zejména učitel Jan Zelenka-Hajský. (Původní rozkazy dokonce zapovídaly jakékoliv kontakty s domácím odbojem či dalšími výsadkovými skupinami.)

Gabčík s Kubišem o svém úkolu zástupcům domácího odboje nic neprozradili, ovšem ti odhadli, že se připravuje akce, která by mohla mít dalekosáhlé následky pro obyvatelstvo. Prostřednictvím vysílačky „Libuše“ výsadku „SILVER A“ se pokoušeli přimět politické a vojenské vedení v Londýně, aby příkaz k atentátu zrušilo. To se však nestalo.

Gabčík a Kubiš provedli řadu pozorování a pomocí informací dodaných učitelem Zelenkou připravili plán atentátu. K útoku byla zvolena ostrá pravá zatáčka mezi ulicemi (tehdy Kirchmayerovou, dnes spojka mezi ul. Zenklova a V Holešovičkách v Praze-Libni), tudy každodenně projížděl R. Heydrich otevřeným vozem do své kanceláře na Pražském hradě a tam musel jeho řidič výrazně automobil zpomalit.

Atentát

Dne 27. května 1942 oba příslušníci desantu „ANTHROPOID“ společně s rtm. Josefem Valčíkem, příslušníkem desantu „SILVER A“, zaútočili na vozidlo zastupujícího říšského protektora Heydricha. V rozhodující chvíli však selhal Gabčíkův samopal Sten Mk.II, ale Kubiš hodil na vozidlo jednu ze speciálních bomb, které si přivezl z Anglie. Ty v SOE vyrobil major Cecil V. Clarke (jeden z nejlepších specialistů na trhaviny) spolu s majorem Leslie J. C. Woodem (vynikající technický expert SOE). Jedna ze dvou bomb, které byly nalezeny na místě útoku, je v současné době uložena ve sbírkách Vojenského historického ústavu Praha - viz obrázek vlevo. (Zasáhnout jedoucí automobil cvičili oba výsadkáři v tajném zařízení SOE označovaném jako „Station XII“ v Aston House u Stevenage v hrabství Hertford.)

Heydrich, který v rozporu s bezpečnostními předpisy nechal zastavit vozidlo, byl zraněn kovovým úlomkem z karoserie, který roztříštil 11. žebro, prorazil bránici a uvízl ve slezině. Dne 4. června 1942 pak na následky infekce způsobené zraněním zemřel. Útokem poškozený automobil - viz obrázek vpravo.

Atentátníkům se díky pomoci odboje podařilo ukrýt a německé moci se ani přes rozsáhlé vyšetřování a kruté represálie nedařilo přijít jim na stopu. Sedm parašutistů, jež zůstali v Praze (Josef Bublík, Jozef Gabčík, Jan Hrubý, Jan Kubiš, Adolf Opálka, Jaroslav Švarc, Josef Valčík), ukryli postupně představitelé pravoslavné církve (Jan Sonnevend, Vladimír Petřek, Václav Čikl). Poskytli jim úkryt v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici.

Teprve zradou rtn. Karla Čurdy z výsadku „OUT DISTANCE“ se německé vyšetřovací orgány dostaly k informacím. Dne 16. června 1942 Čurda z vlastní vůle gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které osobně znal v Praze, Pardubicích, Vojtíškovu tiskárnu v Lázních Bělohradě a Plzni. Nejbrutálnějšími vyšetřovacími metodami, jež gestapo použilo při výslechu desítek spolupracovníků parašutistů, se podařilo 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Dne 18. června 1942 ve 4:15 hodin uzavřel náhradní prapor „Deutschland“ a strážní prapor „Prag“ obklíčení kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Při osmihodinovém boji s více než stonásobnou přesilou německých jednotek zahynulo všech sedm výsadkářů: Adolf Opálka, Josef Valčík, Josef Gabčík, Jan Kubiš, Jaroslav Švarc, Josef Bublík a Jan Hrubý. Jejich poslední slova, kterými odpověděli na výzvy obléhatelů ke kapitulaci byla: „Češi se nevzdávají!“.

Výsledek operace

Přestože oba příslušníci desantu zahynuli, byla mise považována za úspěšnou, neboť zadaný úkol byl v plném rozsahu splněn.

Samotná likvidace Heydricha se později stala předmětem řady sporů, neboť přes klady, které měla (zejména mezinárodní ohlas a následné odstoupení signatářských zemí od Mnichovské dohody („oduznání Mnichova“), které mělo přispět k znovuobnovení poválečné ČSR v předmnichovských hranicích), přinesla i zápory. V reakci na atentát nacisté zavraždili několik tisíc Čechů, mj. vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). 24. října 1942, 26. ledna 1943 a 3. února 1944 zavraždili nacisté v koncentračním táboře Mauthausen celkem 294 nejbližších spolupracovníků parašutistů z řad českého odboje. Nicméně i díky tomuto činu byla poválečná ČSR uznána mezi vítězi.

Zdroje:

• Wikipedie: „Operace ANTHROPOID“
• Vojenský historický ústav - Atentát, Operace ANTHROPOID 1941–1942, Praha 2007
• Plukovník PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA