Výsadek „SILVER A“ - stručná historie
„SILVER A“ byl krycí název zvláštní výsadkové operace připravené druhým (zpravodajským) oddělením (pod vedením - tehdy - plukovníka Františka Moravce) Ministerstva národní obrany exilové československé vlády v Londýně. Byla to čtvrtá operace v řadě v rámci zvláštní skupiny D při exilovém MNO.
Tříčlennou skupinu tvořil velitel nadporučík Alfréd Bartoš (1916-1942 - viz první foto vpravo), jeho zástupcem byl rotmistr Josef Valčík (1914-1942 - viz druhé foto níže) a konečně šifrant a radista četař Jiří Potůček (1919-1942 - viz třetí foto níže).
Hlavním úkolem skupiny bylo kontaktovat št. kpt. Morávka z odbojové organizace Obrana národa (jeden z takzvaných „Tří králů“) a jeho prostřednictvím pak řízený zdroj v Abwehru agenta A-54, Paula Thümmela, což byl nejdůležitější německý informátor zpravodajského oddělení exilové československé vlády během 2. světové války.
Speciálně vyškolení parašutisté dále měli zajistit rádiové spojení z území Protektorátu a předávání všech zjištěných zpravodajských informací do ústředí v Londýně. K tomu byli vybaveni vysílačkou s krycím názvem „Libuše“.
Vedlejším úkolem pak bylo vytvoření střediska, které by koordinovalo činnost dalších vysazovaných parašutistických skupin.
Původně měla být skupina „SILVER A“ vysazena v Protektorátu již v listopadu 1941, ale oba listopadové pokusy o výsadek selhaly kvůli meteorologickým a navigačním potížím. Ke třetímu pokusu „SILVER A“ odstartoval 28. prosince 1941 z letiště RAF Tangmere v bombardéru Handley Page Halifax Mk.II NF-V (ser. L9613) od 138. výsadkové peruti RAF. Jak již bylo uvedeno v listingu GC8Z3FQ - „SILVER B (T5)“, spolu s ní odlétali ve stejném letadle do okupované vlasti i muži ze skupiny „SILVER B“ a „ANTHROPOID“.
Seskok byl proveden po půlnoci 29. prosince 1941. Původně plánované místo výsadku „SILVER A“ se nacházelo poblíž obce Vyžice u Chrudimi, avšak kvůli nepřesnosti navigace seskočili u 40 km vzdálených obcí Podmoky a Senice u Poděbrad. Josef Valčík, který seskakoval z letadla jako poslední, ztratil po seskoku kontakt s oběma zbývajícími členy svojí skupiny. S velitelem Alfrédem Bartošem se tak setkal až 31. prosince v Mikulovicích.
Bartošovi se podařilo navázat kontakt s odbojáři (doc. Krajinou z ÚVODu, škpt. Morávkem a představiteli sokolské odbojové organizace JINDRA).
V Pardubicích začala skupina budovat rozsáhlou síť spolupracovníků, která měla v době své největší aktivity více než 140 členů. S jejich pomocí se podařilo zajistit několik ilegálních bytů a také oficiální zaměstnání pro Alfréda Bartoše a Josefa Valčíka. (Josef Valčík pracoval jako číšník v hotelu „Na Veselce“.)
Radiotelegrafista Potůček navázal spojení s Londýnem 15. ledna 1942 z lomu Hluboká u Miřetic. Protože hrozilo zaměření vysílačky, byla postupně přesouvána do rybářské výzkumné stanice na sádkách u Lázní Bohdaneč, mlýna v Ležákách a školy v Bohdašíně u Červeného Kostelce.
Navázání spojení s Thümmelem prostřednictvím štkpt. Morávka se podařilo. V obci Lázně Bělohrad skupina zařídila záchytný bod pro ostatní parašutisty u knihaře Vojtíška. Tímto místem prošli později i další vysazení parašutisté.
V březnu 1942 začalo hrozit skupině prozrazení. Josef Valčík dostal rozkaz odejít do Prahy, aby v akci „Canonbury“ pomohl s naváděním bombardérů na plzeňskou Škodovku. Poté se připojil ke skupině „ANTHROPOID“ a pomáhal s přípravami atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Reinharda Heydricha.
Po atentátu se ukrýval se šesti dalšími parašutisty v kryptě pravoslavného kostela sv. Cyrila a Metoděje (původně Karla Boromejského), kde po hrdinném boji proti mnohonásobné přesile ukončil 18. června 1942 svůj život sebevraždou.
V polovině června (za heydrichiády) začalo zatýkání i na Pardubicku. Gestapu se podařilo zjistit adresy konspiračních bytů, které používal i Alfréd Bartoš. V jednom z těchto bytů nalezli i Bartošův archív, což vedlo k další vlně zatýkání a popravě většiny spolupracovníků (kromě např. manželů Václava Krupky a Hany Krupkové). Při svém návratu do již odhaleného bytu zjistil npor. Bartoš, že gestapu neunikne a na Smilově ulici obrátil zbraň proti sobě. Smrtelně se zranil, byl převezen do nemocnice, kde druhý den zemřel.
Jiří Potůček, radista skupiny se přesunul do Bohdašína odkud ještě vysílal až do 26. června 1942. V obci Končiny u Červeného Kostelce se ukrýval u sedláka Antonína Burdycha. Gestapo na něj připravilo zátah dne 30. června 1942, ale Jiří Potůček se z obklíčení prostřílel a dal se na útěk. Hledal úkryt na několika adresách, ale byl všude odmítnut.
Vyčerpaný usnul 2. července 1942 v křoví u obce Rosice nad Labem, kde byl ve spánku zastřelen českým četníkem.
V souvislosti s působením skupiny byla Němci 24. června 1942 vypálena obec Ležáky, popraveno 37 spolupracovníků skupiny z Pardubicka a 15 spolupracovníků z okolí Červeného Kostelce. Mezi popravenými byla i matka a přítelkyně Alfréda Bartoše a dále otec, matka, sedm sourozenců a pět dalších příbuzných Josefa Valčíka.
Ze zpravodajského pohledu byla operace „SILVER A“ hodnocena jako jedna z nejúspěšnějších vyslaných z Londýna. Skupina splnila veškeré úkoly, které jí byly uděleny. Její členové prokázali obrovskou osobní statečnost a neuvěřitelné morální kvality. Oběti a nasazení jak jejích členů, tak i odbojářů v Protektorátu pomohly exilové vládě přesvědčit spojence, aby konečně oduznali Mnichovskou dohodu a aby tak poválečné Československo mohlo být obnoveno ve svých původních hranicích.
Zdroje:
- Wikipedie: „Operace Silver A“
- Plukovník PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA
Obecná doporučení k parkování a hledání schránek - viz listing k prvnímu dílu této trilogie zde: GC8Z3FQ - „SILVER B (T5)“.
Vzhledem k tomu, že se jedná o „MYSTERY CACHE“, tak na virtuálních souřadnicích schránku nehledejte.